3 C 224/2021-18 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23.6.2021 žádal žalobce na žalovaném zaplacení 31 299,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu dluhu ze smlouvy o revolvingovém úvěru, na základě níž právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) poskytl žalovanému revolvingový úvěr, na základě kterého žalovaný čerpal 31 299,52 Kč, které měly být zaplaceny do 28.2.2021, ale žalovaný je nevrátil. Věřitel postoupil pohledávku žalobci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, soud věc projednal a rozhodl podle ust. § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání, když předtím takový postup navrhl (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti: Dne 30.9.2019 zaslal právní předchůdce věřitele na účet žalovaného částku 10 000 Kč a 5 000 Kč, dne 31.10.2019 částku 2 000 Kč, dne 24.11.2019 částku 900 Kč, dne 17.12.2019 částku 5 000 Kč, dne 20.12.2019 částku 937 Kč, dne 29.5.2020 částku 2 046 Kč, dne 19.8.2020 částku dvakrát 10 000 Kč, dne 20.8.2020 částku 2 000 Kč. Tuto částku nevrátil žalovaný ani ke dni podání žaloby, na úhradu dluhu zaplatil dle sdělení žalobce 51 156 Kč. Věřitel pohledávku postoupil žalobci, což oznámil žalovanému. Těmto tvrzením a důkazním prostředkům žalovaný neoponoval. 4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Uzavření smlouvy o úvěru soud nemá za prokázáno, neboť registrace dlužníka na portálu věřitele či zaslání verifikační SMS nepotvrzuje, že to byl žalobcem označený žalovaný, kdo souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce, na nějž byla pohledávka podle § 1879 občanského zákoníku postoupena, poskytl žalovanému celkem 47 883 Kč, žalovaný vrátil celkem 51 156 Kč. Žalobce má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání vyplacených částek z titulu bezdůvodného obohacení a na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatil částku vyšší, než od něho obdržel, nebylo možno žalobě vyhovět. I v případě, že by soud neshledal smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným neplatnou ze shora uvedených důvodů, byly by dány důvody pro závěr o její neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, neboť je zřejmé, že úrok sjednaný ve smlouvě 10,5 % měsíčně, odpovídá ročnímu úroku 126 %, což je úrok vysoko přesahující běžnou úrokovou míru, je tedy úrokem lichevním, a smlouva by byla neplatná i s ohledem na ustanovení § 1796 občanského zákoníku. Krom toho z předložených podkladů vůbec nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr, lze tedy uvažovat o neplatnosti smlouvy i ve smyslu ust. § 87 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Ze shora uvedených důvodů proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 5. Žalobce nebyl ve věci úspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.