8 C 332/2021-45 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalovaném svou žalobou domáhal zaplacení žalovaných částek, úroků a úroků z prodlení s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dvě o zápůjčkách, na základě kterých poskytl žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem formou sjednaných týdenních splátek. Žalovaný ale dluhy řádně nesplatil, uhradil pouze jejich část. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytl žalovanému zákonné informace a zkoumal jeho schopnost dluhy splácet. Původní věřitel následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobci. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 5. 2018 soud zjistil, že žalovaný toho dne uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce částky 20.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatkem 17.333 Kč formou 60 týdenních splátek po 623 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit věřiteli 37.333 Kč. 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 3. 2018 soud zjistil, že žalovaný toho dne uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce částky 8.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu s poplatkem 7.233 Kč formou 60 týdenních splátek po 254 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal splatit věřiteli 15.233 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], postoupila předmětné pohledávky za žalovaným žalobci a žalovaného vyzval k úhradě celého dluhu najednou do 10 dnů od doručení oznámení a výzvy. 6. Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání, porušující dobré mravy (§ 1 odst. 2 občanského zákoníku). 7. Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku). 8. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku). 9. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 občanského zákoníku). 10. Soud rozhodoval v řízení bez jednání ve smyslu § 115a o.s.ř.. 11. Z provedeného řízení vzal soud za prokázané, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], dvě smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých byla žalovanému v případě smlouvy [číslo] ze dne 31. 5. 2018 zapůjčena částka 20.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek 17.333 Kč. Celková částka 37.333 Kč měla být splacena formou 60 týdenních splátek po 623 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný na tento dluh uhradila 5.378 Kč. Podle žalobce žalovaný splatil pouze část svého závazku. Žalovaný by tak musel uhradit uvedených 37.333 Kč. V případě smlouvy [číslo] ze dne 8. 3. 2018 byla žalovanému zapůjčena částka 8.000 Kč a žalovaný se zavázal za tuto zápůjčku zaplatit poplatek 7.233 Kč. Celková částka 15.233 Kč měla být splacena formou 60 týdenních splátek po 254 Kč. Žalobce potvrdil, že žalovaný uhradil 5.320 Kč. Podle žalobce žalovaný splatil pouze část svého závazku. Žalovaný by tak musel uhradit uvedených 15.233 Kč. 12. Soud uvedené smlouvy považuje za smlouvy lichevní povahy. V prvním případě (smlouva [číslo]) právní předchůdce žalobce poskytl žalované 20.000 Kč, žalovaný měl splatit 37.333 Kč. To představuje roční úrok 75,10%. Jedná se o zjevný nepoměr plnění, podstatně přesahující úrokovou výměru v době sjednání zápůjčky obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám bank při poskytování úvěru. Stejná situace je i v případě zápůjčky dalších 8.000 Kč (smlouva [číslo]), které měl žalovaný vrátit částkou 15.233 Kč, což odpovídá ročnímu úroku 78,35%. 13. Pro výše uvedené soud považuje předmětné smlouvy o zápůjčkách za absolutně neplatné pro rozpor s ustanovením § 580, odst. 1 občanského zákoníku, poněvadž se jedná o smlouvy, které se pro svoji lichevní povahu příčí dobrým mravům. Plněním účastníků řízení podle těchto smluv tak vzniklo bezdůvodné obohacení žalovaného, které je třeba vypořádat v souladu s ustanovením § 2991 a § 2993 občanského zákoníku jako plnění z neplatného právního úkonu. Žalobce má právo na vydání částek poskytnutých žalobci (20.000 Kč a 8.000 Kč). Žalovaný ale na tyto dluhy plnil. V prvním případě uhradil 5.378 Kč, ve druhém případě 5.320 Kč. Z toho důvodu soud žalobu v části, kterou bylo požadováno plnění na smlouvu [číslo] konkrétně zaplacením částky 14.622 Kč a 10% úrok z prodlení ročně od 25. 1. 2020 do zaplacení považuje za důvodnou a pokud bylo požadováno plnění na smlouvě [číslo] konkrétně zaplacení částky 2.680 Kč s 9,75% úrokem z prodlení ročně od 25. 1. 2020 do zaplacení, považuje v této části soud žalobu také za důvodnou. 14. Pokud žalobou bylo požadováno zaplacení úroku z prodlení za dobu delší než shora přiznanou, soud žalobu zamítnul. Vycházel z toho, že první prokázaná výzva k plnění a vydání bezdůvodného obohacení žalovaným byla ze dne 20. 1. 2020, podle § 753 občanského zákoníku byla doručena nejpozději 23. 1. 2020, žalovaný měl plnit do 24. 1. 2020 a neučinil-li tak, dostal se od 25. 1. 2020 do prodlení. Zde soud na okraj uvádí, že k tomuto datu činil zákonný úrok z prodlení 10% ročně, proto žalobou požadované úroky z prodlení tuto míru nepřevyšují. 15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., poněvadž neúspěch žalobce ve věci byl neúspěchem v poměrně nepatrné části. Soud žalobci přiznal právo na náhradu zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů na zastoupení ve věci advokátem podle § 14b advokátního tarifu za 3 hlavní úkony právní pomoci po 300 Kč, 3x režijní paušál 100 Kč a 21% DPH. Náhradu nákladů řízení soud podle § 149 o.s.ř. nechal zaplatit přímo do rukou zástupce žalobce.