103 C 34/2022-134 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 24.6.2021 smlouva o spotřebitelském úvěru, podle ní se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 283 Kč měsíčně, celková splatná částka 20 376 Kč (jistina 11 000 Kč, sjednané úroky 9 376 Kč). Smluvní strany sjednaly doplňkové služby, a to doplňkovou službu [anonymizováno]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15.8.2022, nezaplatil splátku ve výši 476 Kč, která zahrnovala splátku úvěru 283 Kč a splátku za doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 193 Kč. Žalobce žalovaného upomínal (za zaslání 1. upomínky mu náleží 300 - Kč, za zaslání 2. upomínky si účtuje 500 - Kč). Na upomínky žalovaný nereagoval, žalobce proto úvěr zesplatnil dne 21.9.2022 Celkem bylo uhrazeno 13 splátek v celkové výši 6 188 Kč. Žalobce dále v žalobě podrobně rozebírá, jakým způsobem uhrazené splátky započítal na jednotlivé nároky (jistinu, úroky, službu podpora – odklad, práce, nemoc, náklady na upomínky, smluvní pokuta). 2. Ve věci byl dne 12.1.2023 vydán platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 3.3.2023 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání ve věci se nedostavil, ačkoliv byl soudem včas a řádně předvolán. V řízení byl pasivní. 4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 24.6.2021 [číslo] podle níž žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, soud, že se jedná se o smluvní text v rozsahu 8 stran po minimálně 60 řádcích na každé stránce, výše úvěru má činit 11 000 Kč, nicméně na účet žalovaného má být vyplaceno pouze 8 800 Kč, částka 2 200 Kč má být stržena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru. V případě prodlení je stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jako příloha č. 1 je zařazen dokument označení jako posouzení úvěruschopnosti spotřebitele o 6 stránkách textu, kde je uveden příjem žalovaného 18 003 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky (bez bližšího určení) 3 000 Kč, finanční zůstatek spotřebitele 11 527 Kč. Jako příloha č. 2 je zařazen dokument smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] o 4 stranách, dle které má žalovaný zaplatit za dobu trvání úvěru na tuto službu částku 13 896 Kč, ta bude splácena částkou 193 Kč měsíčně, za účelem možnosti odkladu 3 splátek ročně o 1 měsíc, přerušení splácení po dobu až 9 měsíců v případě úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, přerušení splácení až na 9 měsíců pro případ nezaviněné ztráty zaměstnání. Dále je součástí další sedmistránkový dokument označený jako předsmluvní informace. 5. Žalobce vyplatil žalovanému částku 8 800 Kč. 6. Žalobce měl prověřovat úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dotazníku - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, který je koncipován jako příloha č. 1 smlouvy. Konkrétních údajů o žalovaném však zde je nemnoho a zcela chybí doklady. Takto žalobce v příloze uvádí, že příjmy žalovaného činí 18 003 Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3.000 Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky 3 000 Kč, finanční zůstatek žalovaného má být 11 527 Kč. Na výzvu soudu doložil žalobce jen lustra v insolvenčním rejstříku, registru Solus a výpisy z účtu žalovaného za březen, duben a květen 2021, kdy v březnu měl zůstatek 12,70 Kč, v dubnu 128,97 Kč a v květnu 165,96 Kč. 7. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru (jakož i údajně samostatně uzavřenou smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno]) za právní jednání neplatné, a to jednak pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy pro rozpor s dobrými mravy, jednak jako smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za to, že smlouva obsahuje celou řadu ustanovení, která ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, k těmto ujednáním potom nelze podle § 1815 občanského zákoníku přihlížet. V případě smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno] platí, že jde o přílohu smlouvy o úvěru (příloha č. 2), jde tedy o způsob uzavření značně matoucí, pro spotřebitele je obtížné se v celé smluvní dokumentaci vyznat. Doplňková služba podpora sice nabízí určité možnosti odkladu splátek, nicméně praktická využitelnost těchto ujednání je pochybná. O tom ostatně svědčí i daný případ, kdy žalobce celý úvěr zesplatnil pro prodlení žalovaného se zaplacením splátky splatné dne 15.8.2022. K zesplatnění úvěru přitom přistoupil prakticky okamžitě, dne 21.9.2022 a krátce nato 19.11.2022 podává žalobu. Otázkou tedy je, k čemu vlastně bylo žalovanému, že měl možnost požádat o odklad splátky. Ze skutečnosti, že tuto možnost nevyužil, lze dovozovat, že o této možnosti zřejmě vůbec nevěděl. Nelze se ubránit dojmu, že sjednávání doplňkových služeb je skrytou cestou, jak se žalobce snaží navýšit svůj zisk. Fakticky jde o úrok, tedy cenu peněz, který ovšem není nazván úrokem, ale skrývá se pod označením doplňková služba. Uvedené ujednání považuje soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nepřihlíží k němu též pro rozpor s ust. § 1813 občanského zákoníku. Soud ale považuje za absolutně neplatné právní jednání i smlouvu o úvěru. Zde soud předně vychází z toho, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, nesplnil tedy svoje povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Již jenom skutečnost, že žalovaný si vzal úvěr ve výši 8 800 Kč a že měl potřebu tuto částku splácet v 72 měsíčních splátkách, tedy po dobu šesti let, svědčí o tom, že na tom nemohl být po finanční stránce příliš dobře. Žalobce se spolehl na údaje uvedené v příloze č. 1, řadu těchto údajů však nijak neověřil, resp. některé jsou zjevně podceněny. Zde má soud na mysli výdajovou stránku žalovaného jako dlužníka – částka 3 000 Kč jako náklady na bydlení je příliš nízká, těžko si představit, že v roce 2021 se někomu poštěstí bydlet za 3 000 Kč měsíčně. Další výdaje pak zcela chybí, jako by žalovaný měl výdaje jen za bydlení (co jídlo, oblečení, další základní životní potřeby, doprava, kultura, volnočasové aktivity apod.). Samotný příjem lze dovodit ze tří výpisů z účtů žalovaného, kdy v měsících březnu až květnu 2021 dle těchto výpisů bral mzdu 17 598 Kč, 19 393 Kč, 17 019 Kč, tedy průměrně 18 003 Kč, výdaje dle výpisů nelze identifikovat, ale ani v jednom z uvedených měsíců by nezbylo žalovanému na dohodnutou splátku 476 Kč, v průměru činil v těchto třech měsících jeho zůstatek na účtu 102,54 Kč. 8. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Jde o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 9. Smlouva o úvěru je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto ohledu je třeba brát v úvahu smlouvu jako celek. Žalovaný obdržel na svůj účet 8 800 Kč, částku 2 200 Kč si žalobce ponechal jako náhradu nákladů za poskytnutí úvěru. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil na splátkách celkem 6 188 Kč, přesto po něm žalobce požaduje částku 33 856,92 Kč s úrokem z prodlení. Již jen z toho, jakým způsobem se původní dluh znásobil, je vidět, že smlouva odporuje dobrým mravům. Splátky úvěru jsou pak podle smlouvy započítávány z velké části na službu [anonymizováno], což jsou služby, jejichž sjednání je skryto jako příloha 2 smlouvy o úvěru, až za přílohami obsahujícími rozpis splátek, umořování dluhu a způsob výpočtu RPSN. V takovém zahlcení informacemi se nemůže žádný běžný spotřebitel vyznat. Celá forma smlouvy, řazení jednotlivých částí, množství ustanovení, která na sebe vzájemně odkazují a jsou různě propojena, množství příloh smlouvy vedou k jedinému výsledku: spotřebitel ani neví, co uzavírá a k čemu se zavazuje. V úvahu je třeba brát základní skutečnost: je to žalobce, kdo smlouvu připravil, jedná se o adhezní smlouvu, kde spotřebitel vlastně nemá možnost vyjednat si podobu jednotlivých ustanovení, tedy obsah smlouvy, práv a povinností, které bude mít. Těžko se pak může žalobce vymlouvat na autonomii vůle stran, fakticky o žádnou autonomii nejde, dlužník je v pozici, kdy smlouvu buď uzavře, tak jak je žalobcem připravena, nebo neuzavře. Žalobce pak zjevně zneužívá svého postavení, zahltí spotřebitele množstvím smluvního textu. Předložená smlouva je natolik nevýhodná pro spotřebitele, natolik matoucí, že jí je třeba odmítnout jako celek. Důsledky s tím spojené si musí žalobce nést sám, je to on, kdo takovou smlouvu připravil a kdo nároky z takové smlouvy uplatňuje u soudu. Žalobce si jako profesionál měl být vědom toho, že taková smlouva v soudním řízení nemůže uspět. 10. Soud proto vztah mezi účastníky vypořádal jako n