11 C 6/2016-164 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se návrhem ze dne 26. 10. 2016 domáhal na žalovaném zaplacení 149.698,40 Kč s úrokem z částky 145.473,70 Kč ve výši 4,75% ročně za dobu od 1.4.2015 do zaplacení, a dále s úrokem z prodlení z částky 145.473,70 Kč ve výši 8,05% ročně za dobu od 1.4.2015 do zaplacení, z titulu dluhu z úvěru, který žalovaný čerpal, avšak řádně jej nesplácel a žalobce proto úvěr zesplatnil.2. Řízení bylo ze zákona přerušeno po dobu trvání insolvenčního řízení žalovaného.3. Žalovaný učinil nesporným, že dluží žalovanou jistinu, jakož i úvěrový úrok, avšak namítal, že úvěr nebyl řádně zesplatněn a že po něm žalobce nedůvodně požaduje úrok z prodlení. Především pak uvedl, že oproti žalovanému nároku v jeho celku, započítává nárok na náhradu škody, kterou mu měla způsobit , právnická osoba, . tím, že neochránila jeho bankovní účet před hackerskými útoky, což následně vedlo k označení žalovaného jako platebně nespolehlivého, čímž následně ztratil obchodní partnery a tak poklesly jeho příjmy. Takto způsobená škoda dosáhla výše nejméně 400.000,-- Kč a vznikala postupně od srpna 2014 do 31.12. 2017.Provedeným dokazování soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 20.4.2010 smlouvu o úvěru ze stavebního spoření ve výši 248.511,-- Kč s úrokem 4,76% ročně (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 104), který bylo třeba splácet měsíční splátkou ve výši 2.832,-- Kč. Součástí smlouvy byl sazebník a úvěrové podmínky (č.l. 106). Žalovaný úvěr čerpal (č.l. 110) a ke dni 31.12.2014 dlužil jistinu ve výši 145.473,70 Kč a úvěrový úrok ve výši 2.541,30 Kč, poplatek 1.080,-- Kč a úrok z prodlení ve výši 60,40 Kč (výpis na č.l. 19-22 a č.l. 3). Žalovaný úvěr nesplácel řádně nejméně od října 2014, neboť k 25. dni v měsíci, který byl dnem splatnosti nezaplatil splátku ve výši 2.832,-- Kč. (č.l. 22 a 145). Splátkovou povinnost plnil takto: 14.5.2014~2 840 Kč; 26.5.2014 ~284 Kč; 27.6.2014~ 284 Kč; 15.7.2014~5 112 Kč; 6.8.2014~ 2 840 Kč; ~ 25.8.2014 ~ 284 Kč; 25.9.2014 ~2 356 Kč; 26.9.2014~200 Kč; 26.09.2014~ 284 Kč a ~31.12.2014 ~ 2 840 Kč.5. Článek XI. Úvěrových podmínek opravňoval žalobce k zesplatnění úvěru v případě, že je dlužník v prodlení s úhradou nejméně dvou splátek (č.l. 108).6. Žalobce ke dni 28.2.2015 úvěr zesplatnil (č.l. 2 p.v., č.l. 132) a vyzval jej k zaplacení do 31.3.2015 (viz též žádost žalovaného z 20.2.2015, č.l. 136).7. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil rozhodné skutečnosti.Po právní stránce soud věc posoudil takto.8. Uzavřená smlouva o úvěru se řídí § 497 zákona č. 513/1991. Sb., obchodní zákoník ve znění platném v době uzavření smlouvy. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Bližší úprava práv a povinností smluvních stran je podrobně upravena ve smlouvě.9. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný. Žalobce tak oprávněně požaduje po žalovaném zaplacení žalované částky, kterou mu poskytl na základě smlouvy o úvěru. Žalovaný ostatně učinil nespornou výši žalované jistiny, jakož i výši úvěrového úroku, avšak namítal, že žalobce nebyl oprávněn úvěr zesplatnit.10. Provedenými důkazy bylo zjištěno, že žalovaný vůbec nezaplatil splátky za říjen a listopad 2014, splátku za prosinec 2014 zaplatil pozdě, byť o pár dní. Nezaplatil však ani splátku za leden 2015. Soud konstatuje, že žalobce zesplatnil pohledávku v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami, neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou nejméně dvou měsíčních splátek, které vůbec neuhradil. Žalovaný věděl, že žalobce chce úvěr zesplatnit, a snažil se jej od tohoto kroku odradit žádostí o odklad z 20.2.2015. Podstatné je, že podle úvěrové smlouvy, stanovící v zákonném rámci práva a povinnosti účastníků, neměl žalovaný nárok na odklad splátek. Žalobce proto neporušil smlouvu, pokud úvěr zesplatnil k 28.2.2015. Když žalovaný dluh nezaplatil ani do žalobcem stanovené lhůty, která uplynula dne 31.3.2015, ocitl se v prodlení a žalobce tak důvodně požaduje i zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny v sazbě ve výši dané § 517 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31.12.2013, dále „občanský zákoník 1964“ a § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění platném v okamžiku vzniku prodlení, za dobu od 1.4.2015 do zaplacení.11. Žalovaný jako obranu proti žalovanému nároku ve smyslu § 98 věty druhé občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ uplatnil a započetl nárok ve výši 400.000,-- Kč z titulu náhrady škody, která měla vzniknout snížením příjmů žalovaného v důsledku neochránění jeho bankovního účtu před napadením, resp. poruchami.12. Předmětný bankovní účet však nevedl žalobce, ale , právnická osoba, ., což je právní subjekt od žalobce odlišný. Žalovaný tak tvrdil obranný nárok, který se však nevztahoval k žalobci. Na tomto závěru nic nemění ani žalobcem nepopíraná blízkost žalobce a , právnická osoba, , resp. vztah ovládající a ovládané osoby. Žalovaným tvrzený právní vztah žalobce k namítané škodě přitom nelze dovodit ani odkazem na § 2914 občanského zákoníku (škoda způsobená zmocněncem), jak chtěl žalovaný, neboť , právnická osoba, . v takovém vztahu k žalobci nebyla. Potřebný vztah nezaložila ani skutečnost, že žalobce požadoval, aby si žalovaný takový účet u , právnická osoba, založil. Oba subjekty si zachovaly právní samostatnost13. Pro úplnost soud uvádí, že i kdyby zde nebyla naposled konstatovaná překážka přiznání právního významu žalovaným uplatněné obrany, bylo by nutno považovat jím tvrzený obranný nárok za nárok, který je ve smyslu § 1987 odst. 2 občanského zákoníku jak nejistý, tak neurčitý, což plyne i z rozhodovací praxe (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR - velkého senátu ze dne 9. 9.2020, sp. zn. , spisová značka, , všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: www.nsoud.cz). Žalovaný totiž netvrdil obranný nárok v podobě, která by umožňovala dospět k závěru o jeho oprávněnosti, bez dalšího doplňování a upřesňování a zejména bez širšího dokazování. Z těchto důvodů (body [12 a REF _Ref152325998 \r \h 13]) soud považoval obranu žalovaného za nedůvodnou a nezabýval se již pro nadbytečnost dalšími aspekty upínajícími se k této obraně.14. Z těchto důvodů (viz zejm. výše bod [10]) soud žalobě v plném rozsahu vyhověl (výrok I.)15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, kdy žalobce byl plně úspěšný a má nárok na náhradu nákladů řízení v částce 66 608,65 Kč (výrok II.). Soud při rozhodování o povinnosti nahradit náklady řízení uvážil ve smyslu § 150 o.s.ř. jednak skutečnost, že u žalovaného byly splněny podmínky pro částečné osvobození od placení soudních poplatků (a soud mu ustanovil zástupce), což je však institut, který má společně s právem na právní pomoc zajišťovat možnost přístupu k soudu. To však na druhé straně neznamená imunizaci účastníka řízení před nepříznivými finančními důsledky vedení sporu, v němž byl účastník neúspěšný (jde o rovnováhu práv účastníků civilního řízení). Soud rovněž přihlédl k tomu, že žalovaný nenesl břemeno nákladů svého právního zastoupení. Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 863 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 146 553,70 Kč sestávající z částky 6 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 25. 10. 2015, z částky 3 490 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 2. 9. 2015, z částky 6 980 Kč za podanou žalobu dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 26. 10. 2015, z částky 2 krát 6 980 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 19. 10. a 29.11. 2023, z částky dva krát 6 980 Kč za koncentrační vyjádření z 2. 11. 2023 a repliku ke koncentračnímu vyjádření protistrany z 20.11.2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 733,02 Kč, a to v souvislosti s cestami realizovanými dne 19. 10. a 29.11. 2023 náhrada 2 krát 1 366,51 Kč za 108 ujetých km (z , adresa, do Chrudimi a zpět) v částce 966,51 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,1 l/100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 50 203,02 Kč ve výši 10 542,63 Kč.16. Zástupce ustanovený žalovanému soudem vykonal v řízení 5 úkonů právní služby (příprava s převzetím věci, účast u dvou jednání soudu, koncentrační reakce, replika ke koncentrační reakci protistrany), za něž náleží odměna 6.980,-- Kč za jeden úkon právní služby (srov. též výš