4 C 23/2023-45 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 15.2.2022 smlouva o úvěru, podle ní se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30.000 - Kč. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 772 - Kč měsíčně, celková splatná částka 55.584 - Kč (jistina 30.000 - Kč, sjednané úroky 25.584 - Kč). Smluvní strany sjednaly doplňkové služby, a to doplňkovou službu [anonymizováno]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15.7.2022, nezaplatil splátku ve výši 1.298 - Kč. Žalobce žalovaného upomínal (za zaslání 1. upomínky mu náleží 300 - Kč, za zaslání 2. upomínky si účtuje 500 - Kč). Na upomínky žalovaná nereagoval, žalobce proto úvěr zesplatnil. Celkem byly uhrazeny 4 splátky v celkové výši 5.192 - Kč. Žalobce dále v žalobě podrobně rozebírá, jakým způsobem uhrazené splátky započítal na jednotlivé nároky (jistinu, úroky, službu podpora, náklady na upomínky, smluvní pokuta). 2. Žalovaný uznal, že se dostal do prodlení, uvedl, že je ve složité situaci, má exekuci na účet. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 15.2.2022 [číslo] podle níž žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 30.000 - Kč, soud zjistil následující skutečnosti: - jedná se o smluvní text v rozsahu 8 hustě popsaných stran - výše úvěru má činit 30.000 - Kč, nicméně na účet žalovaného má být vyplaceno pouze 24.000 - Kč, částka 6.000 - Kč bude stržena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru - jako příloha č. 2 je zařazena smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] - podle smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] má žalovaný zaplatit za dobu trvání úvěru na tuto službu částku 37.872 - Kč, ta bude splácena částkou 526 - Kč měsíčně - v případě prodlení je stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky - jako příloha č. 1 obsahuje smlouva posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde jedinými konkrétními údaji ve vztahu k žalovanému je uvedená měsíční výše příjmu žalovaného 40.538 - Kč, náklady na bydlení 3.000 - Kč, jako jiné výdaje jsou uvedeny splátky úvěru ve výši 824 - Kč a dále sázky ve výši 7.669 - Kč + jednorázové závazky 2 x 10.000 - Kč, finanční zůstatek spotřebitele má být 27.747 - Kč. Za podklad měly sloužit tři výpisy z účtu žalovaného. 4. Žalobce vyplatil žalovanému částku 24.000 - Kč. 5. Žalobce měl prověřovat úvěruschopnost žalované prostřednictvím dotazníku - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, který je koncipován jako příloha č. 1 smlouvy. Konkrétních údajů o žalované však zde je nemnoho a zcela chybí doklady, z nichž měly být údaje zjištěny (zmiňovány v této souvislosti jsou tři poslední výpisy z účtu). Takto žalobce v příloze uvádí, že příjmy žalovaného činí 40.538 - Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3.000 - Kč měsíčně, pravidelné splátky 824 - Kč, sázky 7.669 - Kč, finanční zůstatek žalovaného má být 27.747 - Kč. Právní posouzení 6. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru (jakož i údajně samostatně uzavřenou smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno]) za právní jednání neplatné, a to jednak pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy pro rozpor s dobrými mravy, jednak jako smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za to, že smlouva obsahuje celou řadu ustanovení, která ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, k těmto ujednáním potom nelze podle § 1815 občanského zákoníku přihlížet. 7. V případě smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno] platí, že jde o přílohu smlouvy o úvěru (příloha č. 2), jde tedy o způsob uzavření značně matoucí, pro spotřebitele je obtížné se v celé smluvní dokumentaci vyznat. Doplňková služba podpora sice nabízí určité možnosti odkladu splátek, nicméně praktická využitelnost těchto ujednání je pochybná. O tom ostatně svědčí i daný případ, kdy žalobce celý úvěr zesplatnil pro prodlení žalovaného se zaplacením splátky splatné dne 15.7.2022. K zesplatnění úvěru přitom přistoupil prakticky okamžitě, dne 21.8.2022 a krátce nato 19.10.2022 podává žalobu. Otázkou tedy je, k čemu vlastně bylo žalovanému, že měl možnost požádat o odklad splátky. Ze skutečnosti, že tuto možnost nevyužil, lze dovozovat, že o této možnosti zřejmě vůbec nevěděl. Nelze se ubránit dojmu, že sjednávání doplňkových služeb je skrytou cestou, jak se žalobce snaží navýšit svůj zisk. Fakticky jde o úrok, tedy cenu peněz, který ovšem není nazván úrokem, ale skrývá se pod označením doplňková služba. Uvedené ujednání považuje soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nepřihlíží k němu též pro rozpor s ust. § 1813 občanského zákoníku. 8. Soud ale považuje za absolutně neplatné právní jednání i smlouvu o úvěru. Zde soud předně vychází z toho, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, nesplnil tedy svoje povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Již jenom skutečnost, že žalovaný si vzal úvěr ve výši 24.000 - Kč (nikoli 30.000 - Kč, viz níže) a že měl potřebu tuto částku splácet v 72 měsíčních splátkách, tedy po dobu šesti let, svědčí o tom, že na tom nemohl být po finanční stránce příliš dobře. Žalobce se spolehl na údaje uvedené v příloze č. 1, řadu těchto údajů však nijak neověřil, resp. některé jsou zjevně podceněny. Zde má soud na mysli výdajovou stránku žalovaného jako dlužníka – částka 3.000 - Kč jako náklady na bydlení je příliš nízká, těžko si představit, že v roce 2022 se někomu poštěstí bydlet za 3.000 - Kč měsíčně. Další výdaje pak zcela chybí, jako by žalovaný měl výdaje jen za bydlení (co jídlo, oblečení, další základní životní potřeby, doprava, kultura, volnočasové aktivity apod.). Samotný příjem pak není ničím doložen. Ve skutečnosti žalobce řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného neprovedl, nepracoval s reálnými čísly, nevycházel z příslušných podkladů (pokud by žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, jistě by z nich mohl zjistit, jaké pravidelné výdaje žalovaný má a jistě by se nejednalo pouze o částku 3.000 - Kč na bydlení). 9. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Jde o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Zcela nedostatečné ověření úvěruschopnosti je nepochybně jednáním odporujícím zákonu a navíc pro své dopady zjevně narušuje veřejný pořádek. Smyslem ověření úvěruschopnosti totiž není pouze ochrana dlužníka, ale ochrana celého úvěrového trhu, potažmo celé společnosti. Právě toto ustanovení má bránit časté praxi, kdy jsou úvěry poskytovány i osobám, u nichž je zřejmé, že nebudou schopny svým závazkům dostát. Důsledky jsou pak devastující pro celou společnost – statisíce lidí předlužených, neschopných plnit svoje závazky, končících v exekucích a insolvenci, což se pak projevuje tak, že tito lidé jsou vyřazeni z běžného života, pracují načerno, zvýšeně páchají trestnou činnost apod. Jde nepochybně o narušení veřejného pořádku v zemi. Připomenout v této souvislosti je třeba i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem. 10. Smlouva o úvěru je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto ohledu je třeba brát v úvahu smlouvu jako celek. Stačí základní pohled na věc. Žalovaný obdržel v únoru 2022 na svůj účet 24.000 - Kč, zaplatil čtyři měsíční splátky (celkem částku 5.192 - Kč), v červenci 2022 se dostal do prodlení a již v říjnu 2022 po něm žalobce požaduje částku 102.959,39 Kč s úrokem z prodlení. Již jen z toho, jakým způsobem se původní dluh znásobil, je vidět, že smlouva odporuje dobrým mravům. Konkrétně pak jde o to, že žalobce ve skutečnosti neposkytl žalovanému úvěr ve výši 30.000 - Kč, jak zdánlivě ze smlouvy vyplývá, ale pouze 24.000 - Kč. Částka 6.000 - Kč byla hned započtena na jakési administrativní náklady. Taková výše administrativních nákladů je však zcela neakceptovatelná. Žalobce jako podnikatel podnikající v oboru poskytování úvěrů si má administrativní náklady nastavit tak, aby byly kryty pokud možno z ceny úvěru, tj. řádných úroků, přičemž náklady na administrativu mají být přiměřené a ne představovat 20 % výše úvěru. Navíc ustanovení o započtení 6.000 - Kč na administrativní náklady je pro běžného spotřebitele jistě matoucí. Splátky úvěru jsou pak podle smlouvy započítávány z velké části na službu [ano