4 C 256/2022-129 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 14. 8. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 6 440 Kč, kterou představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 623 Kč, odměny za zpracování ve výši 2 326 Kč a za administrativní činnost ve výši 1 491 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 1 870 Kč. Žalovaná však splátky řádně a včas nehradila, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 9. 3. 2018. Právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na doplacení dlužné částky. Po postoupení pohledávky přešlo toto právo na žalobce. Žalobce proto po žalované požaduje zaplacení jistiny 9 895,87 Kč, poplatku ve výši 3 194,13 Kč a dále úroků a úroků z prodlení. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací poskytnutých žalovanou o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a ověřeny z předloženého výměru invalidního důchodu a výpisu z bankovního účtu. Dále si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace uvedené žalovanou, zejména s ohledem na její příjem z invalidního důchodu, celkový měsíční příjem ve výši 11 154 Kč, absenci vyživovací povinnosti vůči jiné osobě, jakož i s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky, dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované zápůjčku splácet je dostatečná. 3. Žalovaná zejména namítala, že uzavření smlouvy o zápůjčce na ní bylo lživě vylákáno pod příslibem zaměstnání u [anonymizováno] [obec] a popsala okolnosti, za jakých k tomu mělo dojít. Žalovaná při jednání dále z procesní opatrnosti vznesla námitku promlčení. 4. Z provedeného dokazování soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) jako právním předchůdcem žalobce byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jedná se o formulářovou smlouvou psanou drobným písmem. Podle této smlouvy poskytl [anonymizováno] žalované půjčku ve výši 16 000 Kč, za tuto půjčku se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 6 440 Kč. Celková částka 22 440 Kč měla být splacena formou 12 měsíčních splátek ve výši 1 870 Kč (smlouva ze dne 14. 8. 2017). 5. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaná žádala o půjčku ve výši 6 000 Kč. Při uzavření smlouvy ze dne 14. 8. 2017 měla být celkový měsíční příjem žalované ve výši 11 154 Kč (invalidní důchod 6 154 Kč, ostatní příjmy 5 000 Kč), výdaje měly představovat splátky externích zápůjček ve výši 1 200 Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč Tyto údaje měly být ověřeny z výměru invalidního důchodu a ze tří výpisů z bankovního účtu žalované za měsíce květen až červenec 2017. 6. Z výzvy k plnění ze dne 23. 4. 2020 vyplývá, že žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas, neboť ze sjednaných 12 měsíčních splátek po 1 870 Kč uhradila pouze 5, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 9. 3. 2018, jak to rovněž vyplývá z tabulky umoření vyhotovené dne 27. 1. 2020. 7. Z výpisů z bankovního účtu žalované za rok 2017 soud dále zjistil, že jediným pravidelným příjmem žalované byl invalidní důchod. Poskytnutá půjčka ve výši 16 000 Kč pak byla na účet žalované připsána dne 14. 8. 2017. 8. Další účastníky navržené důkazy soud neprováděl, neboť z provedených důkazů získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Právní posouzení 9. V daném případě byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jakožto věřitel skutečně dostál výše uvedeným požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru a náležitě prověřil úvěruschopnost žalované. Na základě zjištěných skutečností a provedených důkazů pak dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalované velmi nedbale, neprofesionálně a obecně lze konstatovat, že si nepočínal s odbornou péči. Pokud by právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované posoudil řádně, pak by musel dojít k závěru, že žalovaná nebude schopna sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. V takovém případě je povinností věřitele úvěr neposkytnout. Sankcí za porušení tohoto ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy. 11. V daném případě vycházel právní předchůdce žalobce z pravidelných měsíčních příjmů žalované v celkové výši 11 154 Kč, z toho částku 6 154 Kč představuje invalidní důchod a částku 5 000 Kč tzv. ostatní příjem. Tento ostatní příjem však neměl právní předchůdce žalobce nijak ověřen a ani v soudním řízení nebyl žalobce schopen tento příjem doložit ani vysvětlit jeho původ. Skutečnost, že žalovaná tento příjem deklarovala v zákaznické kartě, tuto kartu podepsala a musela si tak být vědoma všech následků s tím spojených, pak podle soudu nezbavuje věřitele povinnosti tyto informace poskytnuté žadatelem o úvěr alespoň v minimální míře ověřit. V daném případě měl navíc právní předchůdce žalobce k dispozici výpisy z účtu žalované za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy, tedy za období květen až července 2017, z nichž je patrno, že jediným pravidelným měsíčním příjmem žalované je pouze invalidní důchod. Pokud tedy právní předchůdce žalobce po žalované nepožadoval doložení deklarovaných jiných příjmů ve výši 5 000 Kč, ačkoli měl k dispozici výpisy z jejího bankovního účtu a při náležité pečlivosti mohl a měl zjistit, že kromě invalidního důchodu žalovaná žádný jiný příjem nemá, nemůže jít tato okolnost k tíži žalované. 12. Obdobně to potom platí o výdajích žalované. Pokud právní předchůdce žalobce vyšel pouze z informací žalované, že její běžné měsíční výdaje činí celkem částku 5 200 Kč, z toho částku 1 200 Kč představují externí splátky zápůjček a částka 4 000 Kč pak připadá na další odhadované měsíční výdaje, aniž by tyto informace jakkoli ověřil, nelze toto jednání považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Ani s ohledem na dobu, kdy byla smlouva uzavírána, tj. rok 2017, nelze částku 4 000 Kč považovat za realistické měsíční výdaje, neboť je zcela evidentní, že měsíční výdaje dospělého člověka jsou mnohem vyšší – jídlo, oblečení, běžné osobní potřeby, bydlení, doprava, kultura, v pozdějším věku rovněž výdaje na léky apod. Pokud by právní předchůdce žalobce řádně posoudil celkovou situaci žalované, zejména s ohledem na jediný potvrzený příjem žalované z invalidního důchodu a zcela nere