4 C 300/2022-33 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 6.9.2021 smlouva o úvěru, podle ní se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 20.000 - Kč. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 514 - Kč měsíčně, celková splatná částka 37.008 - Kč (jistina 20.000 - Kč, sjednané úroky 17.008 - Kč). Smluvní strany sjednaly doplňkové služby, a to doplňkovou službu [anonymizováno]. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15.4.2022, nezaplatila splátku ve výši 865 - Kč. Žalobce žalovanou upomínal (za zaslání 1. upomínky mu náleží 300 - Kč, za zaslání 2. upomínky si účtuje 500 - Kč). Na upomínky žalovaná nereagovala, žalobce proto úvěr zesplatnil. Celkem bylo uhrazeno 7 splátek v celkové výši 6.055 - Kč. Žalobce dále v žalobě podrobně rozebírá, jakým způsobem uhrazené splátky započítal na jednotlivé nároky (jistinu, úroky, službu podpora, náklady na upomínky, smluvní pokuta). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, jednání se neúčastnila, zůstala v řízení pasivní. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 6.9.2021 [číslo] podle níž žalobce jako úvěrující poskytl žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 20.000 - Kč, soud zjistil následující skutečnosti: - jedná se o smluvní text v rozsahu 197 hustě popsaných stran - výše úvěru má činit 12.000 - Kč, nicméně na účet žalované má být vyplaceno pouze 5.568 - Kč, částka 10.432 - Kč má být použita na úhradu předchozího závazku u žalobce, částka 4.000 - Kč bude stržena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru - jako příloha č. 2 je zařazena smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] - podle smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] má žalovaná zaplatit za dobu trvání úvěru na tuto službu částku 25.272 - Kč, ta bude splácena částkou 351 - Kč měsíčně - v případě prodlení je stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky - jako příloha č. 1 obsahuje smlouva posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde jedinými konkrétními údaji ve vztahu k žalované je uvedená měsíční výše příjmu žalované 21.171 - Kč, náklady na bydlení 3.000 - Kč, jiné výdaje nejsou uvedeny, za podklad měly sloužit tři výpisy z účtu žalované 4. Žalobce vyplatil žalované částku 5.568 - Kč, částku 10.432 - Kč vyplatil na účet svůj za účelem vyrovnání předchozího závazku žalované. 5. Žalobce měl prověřovat úvěruschopnost žalované prostřednictvím dotazníku - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, který je koncipován jako příloha č. 1 smlouvy. Konkrétních údajů o žalované však zde je nemnoho a zcela chybí doklady, z nichž měly být údaje zjištěny (zmiňovány v této souvislosti jsou tři poslední výpisy z účtu). Takto žalobce v příloze uvádí, že příjmy žalované činí 21.171 - Kč měsíčně, výdaje na bydlení 3.000 - Kč měsíčně, finanční zůstatek žalované má být 17.306 - Kč. 6. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru (jakož i údajně samostatně uzavřenou smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno]) za právní jednání neplatné, a to jednak pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy pro rozpor s dobrými mravy, jednak jako smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za to, že smlouva obsahuje celou řadu ustanovení, která ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, k těmto ujednáním potom nelze podle § 1815 občanského zákoníku přihlížet. 7. V případě smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno] platí, že jde o přílohu smlouvy o úvěru (příloha č. 2), jde tedy o způsob uzavření značně matoucí, pro spotřebitele je obtížné se v celé smluvní dokumentaci vyznat. Doplňková služba podpora sice nabízí určité možnosti odkladu splátek, nicméně praktická využitelnost těchto ujednání je pochybná. O tom ostatně svědčí i daný případ, kdy žalobce celý úvěr zesplatnil pro prodlení žalované se zaplacením splátky splatné dne 15.4.2022. K zesplatnění úvěru přitom přistoupil prakticky okamžitě, dne 21.5.2022 a krátce nato 10.7.2022 podává žalobu. Otázkou tedy je, k čemu vlastně bylo žalované, že měla možnost požádat o odklad splátky. Ze skutečnosti, že tuto možnost nevyužila, lze dovozovat, že o této možnosti zřejmě vůbec nevěděla. Nelze se ubránit dojmu, že sjednávání doplňkových služeb je skrytou cestou, jak se žalobce snaží navýšit svůj zisk. Fakticky jde o úrok, tedy cenu peněz, který ovšem není nazván úrokem, ale skrývá se pod označením doplňková služba. Uvedené ujednání považuje soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nepřihlíží k němu též pro rozpor s ust. § 1813 občanského zákoníku. 8. Soud ale považuje za absolutně neplatné právní jednání i smlouvu o úvěru. Zde soud předně vychází z toho, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalované, nesplnil tedy svoje povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Již jenom skutečnost, že žalovaná si vzala úvěr ve výši 16.000 - Kč (nikoli 20.000 - Kč, viz níže) a že měla potřebu tuto částku splácet v 72 měsíčních splátkách, tedy po dobu šesti let, svědčí o tom, že na tom nemohla být po finanční stránce příliš dobře. Žalobce se spolehl na údaje uvedené v příloze č. 1, řadu těchto údajů však nijak neověřil, resp. některé jsou zjevně podceněny. Zde má soud na mysli výdajovou stránku žalované jako dlužníka – částka 3.000 - Kč jako náklady na bydlení je příliš nízká, těžko si představit, že v roce 2021 se někomu poštěstí bydlet za 3.000 - Kč měsíčně. Další výdaje pak zcela chybí, jako by žalovaná měla výdaje jen za bydlení (co jídlo, oblečení, další základní životní potřeby, doprava, kultura, volnočasové aktivity apod.). Samotný příjem pak není ničím doložen. Ve skutečnosti žalobce řádné ověření úvěruschopnosti žalované neprovedl, nepracoval s reálnými čísly, nevycházel z příslušných podkladů (pokud by žalobce měl k dispozici výpisy z účtu žalované za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, jistě by z nich mohl zjistit, jaké pravidelné výdaje žalovaná má a jistě by se nejednalo pouze o částku 3.000 - Kč na bydlení). 9. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Jde o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Zcela nedostatečné ověření úvěruschopnosti je nepochybně jednáním odporujícím zákonu a navíc pro své dopady zjevně narušuje veřejný pořádek. Smyslem ověření úvěruschopnosti totiž není pouze ochrana dlužníka, ale ochrana celého úvěrového trhu, potažmo celé společnosti. Právě toto ustanovení má bránit časté praxi, kdy jsou úvěry poskytovány i osobám, u nichž je zřejmé, že nebudou schopny svým závazkům dostát. Důsledky jsou pak devastující pro celou společnost – statisíce lidí předlužených, neschopných plnit svoje závazky, končících v exekucích a insolvenci, což se pak projevuje tak, že tito lidé jsou vyřazeni z běžného života, pracují načerno, zvýšeně páchají trestnou činnost apod. Jde nepochybně o narušení veřejného pořádku v zemi. Připomenout v této souvislosti je třeba i nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Souzená věc je přesně takovým případem. 10. Smlouva o úvěru je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto ohledu je třeba brát v úvahu smlouvu jako celek. Stačí základní pohled na věc. Žalovaná obdržela na svůj účet 5.568 - Kč, částka 10.432 - Kč měla být poskytnuta na úhradu staršího dluhu u žalobce, celkem se tedy jednalo o částku 16.000 - Kč, za 7 měsíců zaplatila 6.055 - Kč a přesto po ní žalobce požaduje částku 66.244,26 Kč s úrokem z prodlení, a to nejen zákonným úrokem z prodlení, ale z částky 22.815 - Kč též s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně. Již jen z toho, jakým způsobem se původní dluh znásobil, je vidět, že smlouva odporuje dobrým mravům. Konkrétně pak jde o to, že žalobce ve skutečnosti neposkytl žalované úvěr ve výši 20.000 - Kč, jak zdánlivě ze smlouvy vyplývá, ale pouze 16.000 - Kč. Částka 4.000 - Kč byla hned započtena na jakési administrativní náklady. Taková výše administrativních nákladů je však zcela neakceptovatelná. Žalobce jako podnikatel podnikající v oboru poskytování úvěrů si má administrativní náklady nastavit tak, aby byly kryty pokud možno z ceny úvěru, tj. řádných úroků, přičemž náklady na administrativu mají být přiměřené a ne představovat 20 % výše úvěru. Navíc ustanovení o započtení 4.000 - Kč na administrativní náklady je pro běžného spotřebitele jistě matoucí. Splátky úvěru jsou pak podle smlou