11 C 115/2024-84 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 27. 2. 2024 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 345 028,09 Kč s kapitalizovaným úvěrovým úrokem ve výši 3 702,34 Kč, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 625,70 Kč, úvěrovým úrokem ve výši 4,29 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 345 028,09 Kč za dobu od 1. 2. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 550 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze stavebního spoření, na základě níž žalobkyně jako věřitel poskytla žalovanému 350 000 Kč. Žalovaný se až do přidělení cílové částky a po přidělení cílové částky splácet v měsíčních splátkách jistinu úvěru a úroky až do úplného splacení. Žalovaný však svůj závazek řádně neplnil, ačkoli ho žalobkyně vyzývala k úhradě dlužných částek. Žalovaný ani do data uvedeného v poslední výzvě k úhradě dlužných částek dlužné splátky neuhradil, žalobkyně proto ke dni 30. 11. 2023 od úvěrové smlouvy odstoupila.2. Soud věc projednal a rozhodl bez jednání poté, co účastníky seznámil s právním názorem (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 31).3. Žalobkyně argumentovala (č.l. 37), že před uzavřením smlouvy o překlenovacím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného zcela v souladu se zákonnými požadavky prostřednictvím standardizovaného interního procesu. Příjem žalovaného byl doložen potvrzením o příjmu a ověřen telefonicky, žalovaný dále doložil několik výpisů z účtu se zohledněním jeho příjmů a výdajů. Příjmy a výdaje žalobkyně ověřuje prostřednictvím interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými údaji a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení.Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.4. Žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako dlužník podle tvrzení žalobkyně uzavřeli dne 2. 11. 2021 smlouvu úvěru (č.l. 9), na základě níž žalobkyně poskytla dne 25. 11. 2021 žalovanému 350 000 Kč (č.l. 20), s úrokem 4,29% ročně, při RPSN 4,49 %; doba splácení byla 241 měsíců po 2 189,25 Kč s tím, že do přidělení cílové částky byl žalovaný povinen platit měsíční splátku úroků ve výši 1 251,25 Kč a na účet stavebního spoření vkládat měsíčně částku 938 Kč, po přidělení cílové částky měl žalovaný splácet jistinu úvěru a úroky měsíční splátkou ve výši 2 189,25 Kč. Žalovaný tyto prostředky splácel, avšak nikoli řádně, žalobkyně tedy ještě před přidělením cílové částky od smlouvy odstoupila (č.l. 27). Dle výpisů z účtu úvěru ve fázi překlenovacího úvěru žalovaný do 31. 10. 2023 zaplatil na splátkách úroků celkem částku 25 333,54 Kč a na částečnou úhradu úvěru dále žalobkyně použila částku 15 525,66 Kč, kterou žalovaný naspořil na účtu stavebního spoření (č.l. 21-26). Dlužné prostředky žalovaný přes výzvu žalobkyně nevrátil.5. Žalobkyně vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti doložila tvrzením, že úvěruschopnost posoudila řádně v souladu se zákonnými požadavky. Vycházela z čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 18 253 Kč, který byl doložen potvrzením o příjmu (č.l. 53) a ověřen telefonicky (č.l. 54); výdaje žalovaného uvažovala částkou 1 500 Kč se započítáním existenčního minima ve výši 6 400 Kč (č.l. 44, 50-52). Žalobkyně nedoložila, že by zkoumala a prověřovala konkrétní výdaje, ačkoli měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného za srpen až říjen 2021 (č.l. 55-65).Právní posouzení.6. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).7. Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (…) posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. (§ 86 odst. 2 cit. zákona).odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje (§ 580 občanského zákoníku). Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 občanského zákoníku).9. Posuzování schopnosti dlužníka splácet úvěr nemůže být jen formální. Soud si je vědom, že šíře a hloubka posuzování úvěruschopnosti a s tím souvisejících nákladů je spojena s výší poskytovaného úvěru. Jinými slovy závěr o řádném posouzení úvěruschopnosti, resp. vynaložení odborné péče musí být činěn s respektováním zásady proporcionality. Žalobkyně však na jakékoli ověřování údajů sdělených žalovaným o jeho výdajích rezignovala, ačkoli mu bez zajištění poskytla částku 19x přesahující jeho čistý měsíční příjem, resp. ve výši 1,6 násobku celkového čistého ročního příjmu, za účelem koupě bytu do podílového spoluvlastnictví bratra žalovaného, s tím že žalovaný ji bude splácet 20 let. Žalobkyně bez rozumného důvodu uvažovala náklady žalovaného v částce cca 264 Kč denně, z nichž měly být hrazeny veškeré výdaje žalovaného po dobu 20 let, tedy strava, bydlení, doprava a komunikační potřeby, ošacení, zdravotní potřeby, jakož i rezerva na neočekávaný výpadek příjmů či neočekávané zvýšení výdajů.10. Relevance posouzení úvěruschopnosti na základě kritického přístupu k údajům sděleným dlužníkem plyne ze směrnice EP a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském (čl. 22 odst. 1 a čl. 23, jakož i čl. 8: „Member States shall ensure that, before the conclusion of the credit agreement, the creditor assesses the consumer's creditworthiness on the basis of sufficient information, where appropriate obtained from the consumer and, where necessary, on the basis of a consultation of the relevant database“; 6), kterou je třeba užít (čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 10a odst. 1 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy ČR) při výkladu a aplikaci občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. Evidentním důvodem neplatnosti tak bylo neprokázání vynaložení odborné péče posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle citovaného zákona, kdy tato ustanovení je třeba vykládat mj. v souladu s čl. 8 a čl. 23 citované směrnice EP a Rady. Spotřebitel není ani jediným ani prvotním a ani dostatečným zdrojem informací pro posouzení úvěruschopnosti (srovnej výše citované anglické znění čl. 8 příslušné směrnice, dle něhož je spotřebitel zdrojem těch informací, kde je to vhodné). V každém případě však platí, že získané údaje o příjmech a výdajích, opřené o konkrétní doložené informační zdroje, je třeba vyhodnotit s odbornou péčí. Jiný výklad ani není možný. Sankce neplatnosti jednak chrání každého individuálního spotřebitele, ale slouží rovněž obecnému zájmu na fungujícím úvěrovém trhu a stabilitě národního hospodářství.11. Pro posuzování úvěruschopnosti je k dispozici dlouhodobě publikovaná metodika ČNB, která je volně dostupná na jejich internetových stránkách. Soud vychází z předpokladu, že věřitel jako profesionální poskytovatel úvěrů je s těmito požadavky seznámen; je zavedeným podnikatelem v oblasti půjček s dlouhodobou praxí a není potřeba jej zvláště v tomto směru poučovat. Úvěrový podnikatel, který hodlá dostát požadavkům kladeným na vynaložení odborné péče, má dostatek relevantních informací o náplni tohoto relativně neurčitého pojmu. Odpovědné věřitelské posuzování schopnosti zájemce o úvěr dostát svým závazkům, tedy úvěruschopnosti (či též kredibility), bylo spojeno s úvěrovým financováním od jeho samotných počátků. Tato posuzovací schopnost byla jednou z nejvýznamnějších dovedností (či aktivem) věřitele, neboť jejím uplatněním věřitel snižoval rizikovost úvěrové transakce, s cílem zachování výhledů na uvažovaný zisk, který je smyslem bankovního (úvěrového) podnikání. Pokud by byla úvěruschopnost posuzována jen formálně, byla by i budoucí vynutitelnost úvěrového závazku pouze formální. Nahlíženo z obecnějšího právního hlediska je posuzování kredibility splněním prevenční povinnosti svého druhu.12. Soud konstatuje na základě výše uvedených závěrů, že žalobkyně u soudu vymáhala pohledávku z úvěru, který poskytla, aniž by doložila vynaložení odborné péče při posuzování úvěruschopnosti (viz výše body [5 a 9]). Žalobkyně nepředložila konkrétní vyhodnocení úvěru-schopnosti žalovaného na základě konkrétních a ověřených údajů o jeho příjmech a výdajích. Smlouva je neplatným jednáním pro nesplnění předsmluvní povinnosti. Rezignuje-li věřitel na své povinnosti při uzavírání smlouvy, nemůže očekávat soudní ochranu takto tvrzeného a p