11 C 80/2023-56 — Okresní soud v Chrudimi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 28. 3. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 37 694 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 29. 3. 2022 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 875 Kč a smluv pokuty ve výši 2 700 Kč, z titulu dluhu z úvěru, který žalovaný nesplatil. Věřitel poskytl dne 22.6.2022 částku 30.000 - Kč údajně s tím, že mu žalovaný vrátí tuto částku navýšenou o další plnění. Žalovaný přes výzvu dluh nezaplatil. 2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ 3. Soud účastníkům zpřístupnil právní názor, z něhož v tomto rozhodnutí následně vycházel (číslo listu soudního spisu, dále„ č.l.“ 39) 4. Žalobce alternativně navrhl (č.l.4), aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení. Nebylo účelným účastníky dále upozorňovat, že uplatněný nárok bude možno posuzovat i z hlediska zákona o spotřebitelském úvěru a možné protiprávnosti z důvodu lichevní povahy půjčky, a dále že soud, že nemá důvod odchylovat se od právních názorů ve vztahu k úvěrovým„ smlouvám“ uzavřeným po internetu. Bylo by třeba předložit důkaz, že osoba, na jejíž účet byla poukázána příslušná částka, souhlasila právě s tím zněním úvěrové smlouvy, kterou žalobce dokládá svůj nárok. Výměna potvrzovacích údajů přes mobilní telefon či internet nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. 5. Podáním ze dne 12.9.2023 vzal žalobce žalobu částečně zpět (č.l. 46), neboť žalovaný dne 17.4.2023 zaplatil 30.900 - Kč a soud podle § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále„ o. s. ř.“ řízení v této části zastavil (výrok II.). Provedeným dokazováním soud zjistil tyto skutečnosti. 6. Věřitel poukázal 26.2.2022 na účet vedený na jméno žalovaného 30.000 - Kč (č.l. 40). Žalovaný dne 17.4.2023 zaplatil žalobci 30.900 - Kč (č.l. 46). Po právní stránce soud věc posoudil takto. 7. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku). 8. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku). 9. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, žalobce poskytl žalovanému 30.000 - Kč. Žalobce se vedle tohoto plnění domáhal i dalších plnění ve výši 9.494 - Kč, avšak zde se opíral o text, který nazýval„ smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovaným, jehož uskutečnění však neprokázal, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s takovým zněním smlouvy, které žalobce soudu předložil jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobce opírá svůj nárok, nebylo prokázáno. Ani zaslání verifikační platby uzavření této smlouvy neprokazuje. 10. Soud konstatuje pochybnosti o tom, že žalovaný se seznámil právě s tím znění smlouvy, které žalobce předkládá, nebyly rozptýleny. Žalobce předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře jeho vůle a moci. Přitom sám žalobce si je vědom, že je vhodné a potřebné mít i externí doklad, což plyne i z toho, že pohledávku dokládá verifikační platbou učiněnou prostřednictvím banky, tedy třetího subjektu. 11. V řízení však bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému 30.000 - Kč, které žalovaný vrátil a žalobce již nemá podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání této částky z titulu bezdůvodného obohacení a proto soud žalobu zamítl (výrok I.). 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta druhá občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, (dále„ o. s. ř.“), žalobce, jemuž žalovaný zaplatil po podání žaloby a procesně tak zavinil, že žalobce musel navrhnout zastavení řízení má proto právo na náhradu nákladů řízení v míře 48,6%. Žalobce vynaložil náklady na soudní poplatek ve výši 1.616 - Kč. Na nákladech právního zastoupení žalobce vynaložil důvodně náklady za tři účtované prvotní úkony právní služby (příprava s převzetím věci, předžalobní výzva, podání návrhu). Tyto úkony učinil zástupce žalobce v řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a proto žalobci za provedené úkony dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“, náleží odměna 500 - Kč za jeden úkon (tarifní hodnota určená jistinou), a paušální náhrada hotových výdajů 100 - Kč za jeden úkon; celkem jde o náhradu ve výši 3 krát 600 - Kč, tj. 1.800 - Kč. Náhrada nákladů, po přičtení 21% DPH, spolu se soudním poplatkem 1.616 - Kč činí celkem 3.794 - Kč, z nichž 48,6% činí 1 844 Kč které je žalovaný podle § 149 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.). O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř.