3 C 152/2023-68 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 25.10.2022 smlouva o spotřebitelském úvěru, podle ní se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr měl být splacen v 72 měsíčních splátkách po 2 705 Kč měsíčně, celková splatná částka 194 760 Kč (jistina 100 000 Kč, sjednané úroky 94 760 Kč). Smluvní strany sjednaly doplňkové služby, a to doplňkovou službu [anonymizováno] ve výši 1 621 Kč (odklad, nemoc, práce). Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15.11.2022, nezaplatil splátku ve výši 4 326 Kč (splátka úvěru + splátky doplňkové služby). Žalobce žalovaného upomínal. Na upomínky žalovaný nereagoval, žalobce proto úvěr zesplatnil dne 21.12.2022. Žalovaný neuhradil ničeho, žalobce požaduje na jistině 100 000 Kč, na úrocích 94 760 Kč, na doplňkové službě [anonymizováno] odklad 23 256 Kč, na doplňkové službě [anonymizováno] nemoc 46 728 Kč, na doplňkové službě [anonymizováno] práce 46 728 Kč, dále požaduje 800 Kč za upomínky, 189,54 za smluvní úrok za prodlení úvěru, smluvní pokutu 50 000 Kč. 2. Ve věci byl dne 29.3.2023 vydán elektronický platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 9.6.2023 zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný při jednání ve věci dne 5.10.2023 jako účastník řízení uvedl, že před čtyřmi lety skončilo jeho insolvenční řízení. Smlouvu ze dne 25.10.2022 uzavřel formou elektronického podpisu, půjčku si bral na rekonstrukci střechy. Ve skutečnosti mu nebylo poukázáno 100 000 Kč, ale jen 30 000 Kč, když částka 50 000 Kč šla na úhradu žalovaného předchozího dluhu z úvěru u žalobce. Tento předchozí úvěr žalovaný uzavíral taktéž elektronicky 22.10, žádal 50 000 Kč, poslali mu 35 000 Kč, když 15 000 Kč si odečetli za zprostředkování služby, dne 25.10 mu poslali nabídku, že navýší půjčku na 100 000 Kč, ale nabídka spočívala v tom, že z té další půjčky uhradí předchozí půjčku 50 000 Kč, z těch zbývajících 50 000 Kč mu poslali jen 32 000 Kč, protože si zase vzali 17 000 Kč za zprostředkování služby. Na úhradu žalovaný nezaplatil nic, protože mu nevycházely peníze. Měl plat 25 000 Kč, platí elektřinu 1 500 Kč měsíčně, rádio a TV 300 Kč, paušál mobil 4 000 Kč, žalovaný měl další půjčky, z platu mu nezbývalo nic. 4. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 25.10.2022 č. 146291, podle níž žalobce jako úvěrující poskytl žalovanému jako úvěrovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč, soud zjistil následující skutečnosti: jedná se o smluvní text v rozsahu 8 hustě popsaných stran, výše úvěru má činit 100 000 Kč, nicméně na účet žalovaného má být vyplaceno pouze 30 338 Kč, částka 52 162 Kč má být použita k úhradě staršího dluhu žalovaného u žalobce, částka 17 500 Kč bude stržena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru- jako příloha č. 2 je zařazena smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] podle smlouvy o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] má žalovaný zaplatit za dobu trvání úvěru na tuto službu částku 116 712 Kč, ta bude splácena částkou 1 621 Kč měsíčně - v případě prodlení je stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky - jako příloha č. 1 obsahuje smlouva posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde jedinými konkrétními údaji ve vztahu k žalovanému je uvedená měsíční výše příjmu žalovaného 20 993 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, jako jiné výdaje jsou uvedeny sázky 4 510 Kč, dále jednorázové závazky 40 000 Kč u šesti subjektů, finanční zůstatek spotřebitele má být 9 157 Kč. Za podklad měly sloužit výpisy z účtu žalovaného. 5. Soud si vyžádal výpisy z účtu žalovaného č. [bankovní účet] za období od 1.7.2022 do 31.10.2022 a zjistil tyto skutečnosti: Z celé uvedené období od 1 7. 2022 do 31.10.2022 měl žalovaný na účtu zůstatek 1 632,31 Kč. V červenci měl plusové položky na účtu celkem 30 261 Kč, z toho mzda byla27 928 Kč, mínusové položky byly celkem 30 326 Kč. V srpnu činily plusové položky 46 412 Kč, z toho mzda byla 13 148 Kč, mínusové položky činily celkem 46 260 Kč. V září činily plusové položky celkem 69 480 Kč, z toho mzda byla 21 902, jako plusové položky jsou započítávány další půjčky (simpl 5 000 Kč, Finspace 5000 Kč, Rerum finance 7 000 Kč), mínusové položky činily celkem 76 476 Kč, v tom je zahrnuto i splácení některých půjček: Cool credit 1625 Kč, Simple půjčka 3 840 Kč, Viva credit 1 158 Kč, Cool credit 2 500 Kč. V průběhu tří kalendářních měsíců předcházejících měsíci, v němž byla uzavřena smlouva mezi účastníky, dle výpisu z účtu žalovaný opakovaně prosázel nezanedbatelné částky. V měsíci říjnu obdržel žalovaný od žalobce na účet dne 21.10.2022 částku 40 000 Kč a dne 25.10.2022 částku 30 338 Kč. 6. Právní posouzení: Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru (jakož i údajně samostatně uzavřenou smlouvu o doplňkové službě [anonymizováno]) za právní jednání neplatné, a to jednak pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy pro rozpor s dobrými mravy, jednak jako smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za to, že smlouva obsahuje celou řadu ustanovení, která ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, k těmto ujednáním potom nelze podle § 1815 občanského zákoníku přihlížet. 7. V případě smlouvy o doplňkové službě [anonymizováno] platí, že jde o přílohu smlouvy o úvěru (příloha č. 2), jde tedy o způsob uzavření značně matoucí, pro spotřebitele je obtížné se v celé smluvní dokumentaci vyznat. Doplňková služba podpora sice nabízí určité možnosti odkladu splátek, nicméně praktická využitelnost těchto ujednání je pochybná. O tom ostatně svědčí i daný případ, kdy žalobce celý úvěr zesplatnil pro prodlení žalovaného se zaplacením splátky splatné dne 15.11.2022. K zesplatnění úvěru přitom přistoupil v krátké lhůtě poté 21.12.2022 a krátce nato 28.2.2023 podává žalobu. Otázkou tedy je, k čemu vlastně bylo žalovanému, že měl možnost požádat o odklad splátky. Ze skutečnosti, že tuto možnost nevyužil, lze dovozovat, že o této možnosti zřejmě vůbec nevěděl. Nelze se ubránit dojmu, že sjednávání doplňkových služeb je skrytou cestou, jak se žalobce snaží navýšit svůj zisk. Fakticky jde o úrok, tedy cenu peněz, který ovšem není nazván úrokem, ale skrývá se pod označením doplňková služba. Uvedené ujednání považuje soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nepřihlíží k němu též pro rozpor s ust. § 1813 občanského zákoníku. 8. Soud ale považuje za absolutně neplatné právní jednání i smlouvu o úvěru. Zde soud předně vychází z toho, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, nesplnil tedy svoje povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že ve třech měsících předcházejích uzavření smlouvy byl žalovaný„ v plusu“ jen v měsíci srpnu 2022 a to 152 Kč, jinak byl stabilně v mínusu. Žalobce se spolehl na údaje uvedené v příloze č. 1, řadu těchto údajů však nijak neověřil, resp. některé jsou zjevně podceněny. Zde má soud na mysli výdajovou stránku žalovaného jako dlužníka – částka 3 000 za úhradu bydlení je nereálná. Další výdaje pak zcela chybí, jako by žalovaný měl výdaje jen za bydlení (co jídlo, oblečení, další základní životní potřeby, doprava, kultura, volnočasové aktivity apod.). Ve skutečnosti žalobce řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného neprovedl, nepracoval s reálnými čísly, nevycházel z příslušných podkladů. Za finanční situace, ve které se žalovaný nacházel, nebylo v jeho silách platit dohodnutých 4 326 Kč měsíčně. 9. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Jde o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Zcela nedostatečné ověření úvěruschopnosti je nepochybně jednáním odporujícím zákonu a navíc pro své dopady zjevně narušuje veřejný pořádek. Smyslem ověření úvěruschopnosti totiž není pouze ochrana dlužníka, ale ochrana celého úvěrového trhu, potažmo celé společnosti. Právě toto ustanovení má bránit časté praxi, kdy jsou úvěry poskytovány i osobám, u nichž je zřejmé, že nebudou schopny svým závazkům dostát. 10. Smlouva o úvěru je neplatná i pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku. V tomto ohledu je třeba brát v úvahu smlouvu jako celek. Stačí základní pohled na věc. Žalovaný obdržel na svůj účet celkem 70 338 Kč žalobou se pak žalobce domáhá plnění 362 271 Kč s přísl. Již jen z toho, jakým způsobem se původní dluh znásobil, je vidět, že smlouva odporuje dobrým mravům. Konkrétně pak jde o to, že žalobce ve skutečnosti neposkytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, jak zdánlivě ze smlouvy vyplývá, částka 17 500 Kč byla hned započtena na jakési administrativní náklady. Tak