104 C 11/2025-55 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , žalovaný smlouvu podepsal dne 12.12.2023. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50.000,-- Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši úrokové sazby 71,04 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3.601,-- Kč splatných k 24. dni každého kalendářního měsíce počínaje lednem 2024. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění bylo uhrazeno 3.601,-- Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru. Tato nová jistina úvěru činí 58.606,81 Kč. Z této nové jistiny požaduje žalobce též úroky z prodlení, dále požaduje zaplacení smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v důsledku prodlení dle bodů 6.1 a 6.2 smlouvy, resp. 6.5 smlouvy. Mimoto požaduje též podle bodu 2.2 smlouvy úroky z původní jistiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud seznámil žalobce s předběžným hodnocením věci s tím, že považuje smlouvu o úvěru za neplatnou pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti žalovaného a pro lichvu a že hodlá věc posuzovat jako bezdůvodné obohacení s tím, že žalobce poskytl žalovanému částku 50.000,-- Kč, žalovaný uhradil 3.601,-- Kč, soud proto hodlá přiznat jen rozdíl těchto částek + zákonný úrok z prodlení, ve zbytku hodlá žalobu zamítnout. Žalobce na podání reagoval částečným zpětvzetím žaloby, setrval pouze na požadavku přiznání částky 48.163,,-- Kč s úrokem z prodlení. Tato částka pak podle vyjádření žalobce představuje dlužnou jistinu a dlužné pojistné. Současně žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.Zjištěné skutečnosti4. Mezi účastníky, žalobcem jako poskytovatelem úvěru, žalovaným jako dlužníkem, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 50.000,-- Kč. Celková výše měsíční splátky činila 3.601,-- Kč, počet splátek 48, splatné do 24. dne v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 71,04 % ročně. Návrh na uzavření smlouvy žalovaný podepsal dne 12.12.2023.5. Žalovanému byla žalobcem vyplacena částka 50.000,-- Kč dne 13.12.2023.6. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení dlužných splátek a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byl následně informován dopisem ze dne 29.4.2024 s tím, že dlužnou částku má zaplatit do 10 dnů od odeslání dopisu.7. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce provedl hodnocení klienta. V rámci tohoto hodnocení žalobce vycházel z toho, že žalovaný má příjmy ve výši 30.000,-- Kč ze zaměstnání, k dispozici měl výpis z běžného účtu, z něhož vyplývá příjem ve výši 25.727,-- Kč. Jiné příjmy žalovaný neměl. Při hodnocení výdajů vycházel žalobce z toho, že žalovaný má následující výdaje: životní minimum ve výši 4.860,-- Kč, splátky půjček 4.470,-- Kč. Dále žalobce počítal s rezervou ve výši 1.000,-- Kč na měsíc. Jako forma bydlení je uvedeno bydlení státní/obecní.8. Žalovaný před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky.Právní posouzení9. V daném případě byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (aplikován zákon účinný v době uzavření smlouvy). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 potom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Soud proto v prvé řadě zkoumal, zda žalobce jakožto věřitel skutečně dostál požadavkům zákona a prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě zjištěných skutečností pak soud dospěl k závěru, že žalovaný tuto úvěruschopnost prověřil nedostatečně. Sankcí za porušení takového ustanovení zákona je pak neplatnost uzavřené smlouvy.11. Konkrétně v daném případě žalobce vycházel z měsíčního čistého příjmu žalovaného ve výši 30.000,-- Kč, za ověřený však lze považovat pouze příjem ve výši cca 25.700,-- Kč. Jiné příjmy žalovaný neměl. Výdaje pak nejsou ověřeny dostatečně – žalobce fakticky pracuje pouze se životním minimem a výdaji na již existující půjčky. Vůbec nehodnotí další výdaje, které má každý člověk, tj. bydlení, jídlo a základní životní potřeby, doprava, zábava a koníčky. Žalobce tak vlastně rezignoval na ověření výdajů žalovaného – k jejich ověření si přitom stačí vyžádat výpisy z účtu žalovaného za několik měsíců před poskytnutím úvěru, nájemní smlouvu či jiný právní důvod bydlení, leccos jde určit i kvalifikovaným odhadem. Ovšem zúžit výdaje pouze na životní minimum a splátky již existujících dluhů není splněním povinnosti zákona o spotřebitelském úvěru v rámci ověření úvěruschopnosti, tedy porovnat příjmy a výdaje. Žalobce tak porušil příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru - § 86 odst. 1.12. Sankcí za porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost dlužníka je podle § 87 odst. 1 cit. zákona neplatnost smlouvy. Soud má za to, že se jedná o neplatnost absolutní.13. Soud tedy považuje smlouvu o úvěru za absolutně neplatné právní jednání. Za tohoto stavu je vztah mezi účastníky třeba vypořádat jako bezdůvodné obohacení podle § 2993 občanského zákoníku. Žalobce žalovanému poskytl částku 50.000,-- Kč, žalovaný mu vrátil 3.601,-- Kč. Žalobce tak má nárok na vrácení představující rozdíl výše uvedených částek, tj. na 46.399,-- Kč. V části, v níž byla žaloba vzata zpět, bylo řízení podle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastaveno. Pokud jde o zbývající část předmětu řízení, tak ohledně dalších požadovaných 1.764,-- Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta. Jde o údajně dlužné pojistné, pokud je ovšem neplatná smlouva, je neplatné i ujednání o pojištění. Žalobce tak nárok na pojistné nemá, nemohl proto ani vzniknout na pojistném dluh.14. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř., – úspěch ve věci je obou stranách sporu zhruba stejný, žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena na tři dny.