4 C 36/2025-90 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení žalované částky. Uvedl, že mezi účastníky byla uzavřena dne 3.4.2023 smlouva o úvěru, podle ní se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 57.000,-- Kč. Úroky měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 2.466,-- Kč, žalovaná však řádně nesplácela, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru. Žalobce tak požaduje po žalované zaplacení částky 52.633,69 Kč. Na jistinu pohledávky žalovaná neuhradila nic.2. K výzvě soudu žalobce sdělil v rámci ověřování úvěruschopnosti vycházel z příjmu žalované 35.978,-- Kč, výdaje hodnotil jako náklady na bydlení 5.700,-- Kč měsíčně, pravidelné finanční závazky 4.633,-- Kč, dále měla žalovaná jednorázové závazky od nebankovních poskytovatelů úvěru, ty již měly být splaceny. Žalovaná měla dvě vyživovací povinnosti. Splátka zamýšleného úvěru měla činit 2.466,-- Kč.3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, po celou dobu řízení byla pasivní.4. Soud za splnění podmínek § 115a o.s.ř. rozhodl bez nařízení jednání. Z obsahu spisu zjistil následující.5. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne 3.4.2023 č. 149633, podle níž žalobce jako úvěrující poskytl žalované jako úvěrované peněžní prostředky ve výši 57.000,-- Kč, soud zjistil následující skutečnosti:- jedná se o smluvní text v rozsahu 8 hustě popsaných stran s několika přílohami- výše úvěru má činit 57.000,-- Kč, nicméně na účet žalované má být vyplaceno pouze 14.653,-- Kč, částka 31.297,-- Kč má být použita k úhradě staršího dluhu žalované u žalobce (na základě smlouvy o úvěru č. 149555 ze dne 29.3.2023, žalované byla půjčena částka 24.000,-- Kč), částka 11.050,-- Kč bude stržena jako náklady spojené s vyřízením úvěru- jako příloha č. 2 je zařazena smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora- podle smlouvy o zřízení doplňkové služby Podpora má žalovaná zaplatit za dobu trvání úvěru na tuto službu částku 69.120-- Kč, ta bude splácena částkou 960,-- Kč měsíčně- celkově má žalovaná zaplatit na úrocích částku 51.432,-- Kč- úvěr má být splácen po dobu 72 měsíců, výše měsíční splátky činí 2.466,-- Kč- jako příloha č. 1 obsahuje smlouva posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kde jedinými konkrétními údaji ve vztahu k žalované jsou uvedeny: měsíční výše příjmu žalované 40.567,-- Kč, náklady na bydlení 5.700,-- Kč, jako jiné výdaje jsou uvedeny splátky úvěru ve výši 4.633,-- Kč. Za podklad měly sloužit výpisy z účtu žalované.6. Z výpisů z účtu žalované bylo zjištěno, že její příjem činí 35.978,-- Kč (průměr za období prosinec 2022 až únor 2023). Dále z těchto výpisů vyplývá, že žalovaná je po celé příslušné období v mínusu v řádech desítek tisíc korun a že si opakovaně půjčuje u nebankovních poskytovatelů úvěru, a to opakovaně během každého měsíce.Právní posouzení7. Soud považuje uzavřenou smlouvu o úvěru (jakož i údajně samostatně uzavřenou smlouvu o doplňkové službě Podpora) za právní jednání neplatné, a to jednak pro rozpor s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, tedy pro rozpor s dobrými mravy, jednak jako smlouvu neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Dále má soud za to, že smlouva obsahuje celou řadu ustanovení, která ve smyslu § 1813 občanského zákoníku zakládají významnou nerovnováhu práv nebo povinností v neprospěch spotřebitele, k těmto ujednáním potom nelze podle § 1815 občanského zákoníku přihlížet.8. V případě smlouvy o doplňkové službě Podpora platí, že jde o přílohu smlouvy o úvěru (příloha č. 2), jde tedy o způsob uzavření značně matoucí, pro spotřebitele je obtížné se v celé smluvní dokumentaci vyznat. Doplňková služba podpora sice nabízí určité možnosti odkladu splátek, nicméně praktická využitelnost těchto ujednání je pochybná. O tom ostatně svědčí i daný případ, kdy žalobce celý úvěr zesplatnil pro prodlení žalované se zaplacením splátky splatné dne 15.3.2024 Otázkou tedy je, k čemu vlastně bylo žalovanému, že měl možnost požádat o odklad splátky. Ze skutečnosti, že tuto možnost nevyužil, lze dovozovat, že o této možnosti zřejmě vůbec nevěděl. Nelze se ubránit dojmu, že sjednávání doplňkových služeb je skrytou cestou, jak se žalobce snaží navýšit svůj zisk. Fakticky jde o úrok, tedy cenu peněz, který ovšem není nazván úrokem, ale skrývá se pod označením doplňková služba. Uvedené ujednání považuje soud za neplatné pro rozpor s dobrými mravy a nepřihlíží k němu též pro rozpor s ust. § 1813 občanského zákoníku.9. Soud ale považuje za absolutně neplatné právní jednání i smlouvu o úvěru. Zde soud předně vychází z toho, že žalobce jako poskytovatel úvěru nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, nesplnil tedy svoje povinnosti stanovené v ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Jde především o to, že žalovaná byla velmi zadlužena již v době, kdy si brala úvěr od žalobce. To je patrné i z přílohy č. 1 smlouvy o úvěru, která je nazvána jako posouzení úvěruschopnosti, kde je uveden soupis dluhů žalované. To ve spojení se skutečností, že žalovaná je permanentně v mínusu (viz výpisy z účtu za období prosince 2022 až února 2023), musí vést každého rozumného a s odbornou péči postupujícího poskytovatele úvěru k závěru, že žalovaná bude mít problém úvěr splácet. Z výpisů je totiž zřejmé, že žalovaná své výdaje zvládá hradit jen s pomocí úvěrů a půjček od nebankovních poskytovatelů. Evidentně tedy další závazek v podobě úvěru od žalobce je pokračováním trendu, kdy žalovaná tzv. vytlouká klín klínem, tedy splácí dluhy jedině díky dalšímu zadlužování. Tato dluhová bublina musí jednoho dne prasknout a v takové situaci již nebude žalovaná své dluhy splácet. Toho si měl a musel být žalobce vědom, ostatně i projednávaný úvěr sloužil z větší části k úhradě předchozích dluhů žalované u žalobce. Objektivně zde tudíž byly pochybnosti o schopnosti žalované splácet úvěr a v takovém případě ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neměl žalobce úvěr poskytovat.10. Nedostatečné ověření úvěruschopnosti má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy. Jde o neplatnost absolutní ve smyslu ust. § 588 občanského zákoníku.11. Soud proto vztah mezi účastníky vypořádal jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2993 občanského zákoníku – plnění z neplatné smlouvy. Žalovaná obdržela od žalobce pouze částku 14.653,-- Kč, tuto částku má tedy povinnost žalobci vrátit včetně zákonného úroku z prodlení. V této části bylo žalobě vyhověno, ve zbytku byla žaloba zamítnuta.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., žalovaná měla větší úspěch ve věci, měla by proto právo na náhradu nákladů řízení, ty jí však nevznikly.13. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na pasivitu žalované neměl soud žádné poznatky k rozložení plnění do splátek ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru.