11 C 11/2026-49 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.11.2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 474,45 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 5 099,47 Kč od 10.6.2025 do zaplacení a smluvní pokutu 81,07 Kč, z titulu dluhu z úvěru s úrokem téměř 365% ročně, kdy žalovaný obdržel 5 000 Kč, které přes výzvu nevrátil. Žalobkyně alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 3), a to pro případ neprokázání nároku v žalované výši.2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“ Soud účastníkům sdělil předběžný názor na věc a uvedl, kdy bude třeba akceptovat návrhovou alternativu (č.l. 33), neboť žalobkyně požadovala zaplacení na základě tvrzení o platném uzavření úvěrového vztahu, aniž by nezpochybnitelně doložila samotnou smlouvu, vynaložení odborné péče při posuzování schopností dlužníka (úvěruschopnost – č.l. 2, č.l. 26, č.l. 40) vrátit prostředky půjčené za lichevních podmínek jakož i nelichevní povahu tvrzeného úvěrového vztahu.3. Soud zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poukázal 25.2.2025 na účet vedený na jméno žalovaného celkem 5 000 Kč (č.l. 25), kteroužto částku žalovaný nevrátil (č.l. 3). Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalovaný neoponoval.4. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).5. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).6. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, věřitel poskytl žalovanému 5 000 Kč. Žaloba se vedle tohoto plnění domáhala i dalších plnění, avšak zde se opírala o text, kterou nazývala „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovanou, jehož uskutečnění však neprokázala, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaný souhlasil právě s tím zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o níž žalobkyně nárok opírá, nebylo prokázáno. Zaslání verifikační platby uzavření smlouvy neprokazuje.7. Soud konstatuje pochybnosti o tom, že žalovaný se seznámil právě s tím znění smlouvy, které žalobkyně předkládá, nebyly rozptýleny. Žalobkyně předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře její vůle a moci. Žalobkyně ani nedoložila vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti s ohledem na konkrétní příjmy a výdaje žalovaného (nebyly doloženy konkrétní podklady o těchto nákladech a příjmech ani o stavu a splácení existujících závazků) a neoponovala ani, že s pohledem na RPSN (1 990,52 %) nejde o lichevní smlouvu.8. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 5 000 Kč, které nevrátil a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání 9 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení, do zaplacení, a to ve výši dané § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., vydaného na základě § 1970 občanského zákoníku, a proto soud žalobu v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.).9. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalovaný byl ve věci celkově úspěšný ale podle obsahu spisu má náklady řízení nevznikly, a proto nebylo co přiznat (výrok III.).