11 C 19/2026-27 — Okresní soud v Chrudimi

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.11.2025 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 46 101,74 Kč, s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 22 938,86 Kč od 17.6.2025 do zaplacení z titulu dluhu z úvěru, kdy žalovaná obdržela 23 000 Kč, které přes výzvu nevrátila vyjma částky 494,23 Kč. Žalobkyně alternativně navrhla, aby soud věc posoudil podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení (číslo listu soudního spisu, dále „č.l.“ 3), a to pro případ neprokázání nároku v žalované výši.2. Soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“3. Soud akceptoval návrhovou alternativu posoudit věc podle pravidel vypořádání bezdůvodného obohacení., neboť žalobkyně požadovala zaplacení na základě tvrzení o platném uzavření úvěrového vztahu, aniž by nezpochybnitelně doložila samotnou smlouvu, vynaložení odborné péči při posuzování schopností dlužníka (úvěruschopnost) vrátit prostředky půjčené za lichevních podmínek jakož i nelichevní povahu tvrzeného úvěrového vztahu.4. Soud zjistil tyto skutečnosti. Věřitel poukázal 20.9.2024 na účet vedený na jméno žalované celkem 23 000 Kč (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 15), kteroužto částku žalovaná nevrátila vyjma 494,23 Kč (č.l. 3). Těmto tvrzením a důkazním návrhům žalovaná neoponovala - neuvedla, že zaplatila více.5. Po právní stránce soud věc posoudil takto. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 občanského zákoníku).6. Právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran (§ 545 občanského zákoníku). Právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit. (§ 546 občanského zákoníku).7. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, věřitel poskytl žalované 10 000 Kč. Žaloba se vedle tohoto plnění domáhala i dalších plnění, avšak zde se opírala o text, kterou nazývala „smlouvou“, tedy právním jednáním mezi věřitelem a žalovanou, jehož uskutečnění však neprokázala, neboť uvedení tištěného jména na tomto dokumentu nepotvrzuje, že žalovaná souhlasila právě s takovým zněním smlouvy, které žalobkyně soudu předložila jako právní titul svých nároků. Uzavření smlouvy, o nějž žalobkyně opírá svůj nárok, nebylo prokázáno. Ani zaslání verifikační platby uzavření této smlouvy neprokazuje.8. Soud konstatuje pochybnosti o tom, že žalovaná se seznámila právě s tím znění smlouvy, které žalobkyně předkládá, nebyly rozptýleny. Žalobkyně předkládá důkazy, které jsou zcela ve sféře její vůle a moci. Žalobkyně ani nedoložila vynaložení odborné péče při posouzení úvěruschopnosti s ohledem na konkrétní příjmy a výdaje žalované (předložený výpis z bankovního účtu, č.l. 24, neprokazuje, že žalovaná měla pozitivní platební bilanci umožňující splácet, byť nízký úvěr; zdroje příjmů ověřeny nebyly) a nebyly doloženy konkrétní podklady o způsobu splácení existujících závazků). Dalším nerozporovaným důvodem neplatnosti je posouzen, podle něhož by tvrzený úvěrový vztah byl s ohledem na RPSN o lichevní povahy9. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná obdržela 23 000 Kč, které nevrátila vyjma 494,23 Kč a žalobkyně má podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku právo na vydání 22 505,77 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, včetně úroků z prodlení za dobu od uplynutí přiměřené lhůty k vrácení, do zaplacení, a to ve výši dané § 2 nařízení vlády ČR č. 351/2013 Sb., vydaného na základě § 1970 občanského zákoníku, a proto soud žalobu v této části žalobě vyhověl (výrok I.) a ve zbytku ji zamítl (výrok II.).10. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, neboť žalovaná byla ve věci celkově úspěšná, ale podle obsahu spisu jí náklady řízení nevznikly, a proto nebylo co přiznat (výrok III.).