111 C 15/2025-55 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem ze dne 3.7.2025 se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení: a) 48 655 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 30.10.2024 do zaplacení; b) 11 625,96 Kč a požadovala i c) úrok ve výši 72,86 % ročně z částky 40 000 Kč od 30.10.2024 do 20.11.2024 ve výši 1 706,98 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 21.11.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 30.10.2024 dosáhne 148 665 Kč.Právním titulem žalované pohledávky byla smlouva o úvěru na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému dne 29.7.2024 částku 40 000 Kč, z níž ničeho nezaplatil.Soud žalobkyni vyzval k doplnění návrhu, neboť smlouva vyhlížela neplatnou pro nesplnění předsmluvní podmínky prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět v části nároku, v níž se opíral o neplatnou úvěrovou smlouvu a soud podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) řízení zastavil (výrok II.).V části nedotčené zpětvzetím se žaloba opírala o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté a nevrácené částky, včetně úroků z prodlení v zákonné výši za dobu počínající uplynutím přiměřené lhůty k vrácení právně bezdůvodně vyplacené částky, do zaplacení a soud žalobě v části nedotčené zpětvzetím vyhověl, na základě § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále „občanský zákoník“ či jen „o.z.“), podle něhož má žalovaný povinnost vydat bezdůvodné obohacení, kdy z § 1970 o.z. žalovanému plyne povinnost platit i úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení číslo 351/2013 Sb., neboť z listin a podání obsažených ve spise neplyne nic, z čehož by bylo možno dovodit, že schopnosti žalovaného vrátit tuto částku tvořily v době po uplynutí poskytnuté částky zákonnou překážku vrácení plnění vyplacené částky a pro aplikaci podmínky stanovené § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak nebyl pro absenci tvrzení žalovaného podklad. Soud proto v souladu s rozhodovací praxí uplatňovanou setrvale od doby posuzování žalob na vrácení bezdůvodného obohacení ze smluv uzavřených podle zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému povinnost k zaplacení na základě § 2991 a § 1970 občanského zákoníku (výrok I.) a po předchozích výzvách tak učinil v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.Soud rovněž uložil žalovanému na základě § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů řízení, které žalobkyni vznikly, kdy vzhledem k částečnému zastavení řízení činil celkový úspěch žalobkyně 32,72%, což je poměr, v němž má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení vzniklých jednak zaplacením 3 014 Kč za soudní poplatek (SOP) a jednak třemi úkony právní služby, za něž náleží odměna ve výši dané § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a.t.“), tj. 2,5 krát 3 540 Kč (plná výše odměny za přípravu s převzetím věci a podání žaloby a poloviční odměna za předžalobní výzvu) a k tomu dle § 13 a.t. paušální náhrada tři krát 450 Kč, což s DPH 21% z odměny a náhrady (§ 137 o.s.ř.) činí celkem 12 342 Kč společně se SOP 15 356 Kč z nichž 32,72% je 5 024,48 Kč (výrok III.).O lhůtě k plnění soud při absenci tvrzení žalovaného rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.