111 C 16/2025-70 — Okresní soud v Chrudimi

Návrhem z 14.7.2025 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení: a) 61 187 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně za dobu od 23.7.2024 do zaplacení, b) 20 712,54 Kč, a požadovala i c) úrok ve výši 68,34 % ročně z částky 50 000 Kč od 23.7.2024 do 15.8.2024 ve výši 2 187,12 Kč, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 16.8.2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.7.2024 dosáhne částky 176 371 Kč.Právním titulem žalované pohledávky byla smlouva o úvěru na základě níž žalobkyně poskytla žalované dne 17.4.2024 částku 50 000 Kč, z níž ničeho nezaplatil.Soud žalobkyni vyzval k doplnění návrhu, neboť smlouva vyhlížela neplatnou pro nesplnění předsmluvní podmínky prověření úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně vzala 22.11.2025 žalobu částečně zpět v části nároku, v níž se opíral o neplatnou úvěrovou smlouvu a soud podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“) řízení zastavil (výrok II.). Ke zpětvzetí z 26.11.2025 v němž žalobkyně předchozí zpětvzetí omezila o nezaplacené pojistné soud nepřihlížel (§ 41a odst. 4 o.s.ř.). Nárok na pojistné navíc akcesoricky vázne na platnosti úvěrové smlouvy a nelze od ní oddělit, takže i kdyby zůstal předmětem řízení, byl by nedůvodný.V části nedotčené zpětvzetím se žaloba opírala o nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté a nevrácené částky, včetně úroků z prodlení v zákonné výši za dobu počínající uplynutím přiměřené lhůty k vrácení právně bezdůvodně vyplacené částky, do zaplacení a soud žalobě v části nedotčené zpětvzetím vyhověl, na základě § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále „občanský zákoník“ či jen „o.z.“), podle něhož má žalovaná povinnost vydat bezdůvodné obohacení, kdy z § 1970 o.z. žalované plyne povinnost platit i úrok z prodlení ve výši dle § 2 nařízení číslo 351/2013 Sb., neboť z listin a podání obsažených ve spise neplyne nic, z čehož by bylo možno dovodit, že schopnosti žalované vrátit tuto částku tvořily v době po uplynutí poskytnuté částky zákonnou překážku vrácení plnění vyplacené částky a pro aplikaci podmínky stanovené § 87 zákona o spotřebitelském úvěru tak nebyl pro absenci tvrzení žalované podklad. Soud proto v souladu s rozhodovací praxí uplatňovanou setrvale od doby posuzování žalob na vrácení bezdůvodného obohacení ze smluv uzavřených podle zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované povinnost k zaplacení na základě § 2991 a § 1970 občanského zákoníku (výrok I.) a po předchozích výzvách tak učinil v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání.Soud rovněž uložil žalované na základě § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první o.s.ř. povinnost k náhradě nákladů řízení, které žalobkyni vznikly, kdy vzhledem k částečnému zastavení řízení činil celkový úspěch žalobkyně 22,1%, což je poměr, v němž má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení vzniklých jednak zaplacením 4 095 Kč za soudní poplatek (SOP) a jednak třemi úkony právní služby, za něž náleží odměna ve výši dané § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a.t.“), tj. 2,5 krát 4 380 Kč (plná výše odměny za přípravu s převzetím věci a podání žaloby a poloviční odměna za předžalobní výzvu) a k tomu dle § 13 a.t. paušální náhrada tři krát 450 Kč, což s DPH 21% z odměny a náhrady (§ 137 o.s.ř.) činí celkem 14 883 Kč společně se SOP 18 978 Kč z nichž 22,1% je 4 194,14 Kč (výrok III.).O lhůtě k plnění soud při absenci tvrzení žalované rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř.