16 C 220/2022-18 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 40.587 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 10.6.2020 do zaplacení a částky 12.500 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 9.12.2018 smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, přičemž část zápůjčky ve výši 2.736 Kč byla na žádost žalovaného použita na refinancování předchozí zápůjčky [číslo] část zápůjčky ve výši 22.264 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit žalobci poplatek ve výši 24.302 Kč (úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.127 Kč, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.300 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.875 Kč). Celkem částku 49.302 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2.739 Kč. První splátka byla splatná dne 9.1.2019 a poslední splátka byla splatná dne 9.6.2020. Žalobce před uzavřením smlouvy prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenal do zákaznické karty. Žalovaný uvedl, že je poživatelem invalidního důchodu, kromě příjmu z invalidního důchodu uvedl další příjem z brigády a další čistý příjem domácnosti – příjem partnerky. Žalovaný předložil občanský průkaz, výpisy z bankovního účtu a výměr invalidního důchodu. Žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, celkem uhradil částku 8.715 Kč Poslední platbu žalovaný provedl dne 13.7.2020. Dlužná částka činí 40.587 Kč (49.302 – 8.715). Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne 10.6.2020. Dále žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazené celkové dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení tj. z částky 40.587 Kč ode dne 10.6.2020 do 25.2.2022. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 25.407,46 Kč. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 12.500 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena. Žalovaný se v dané lhůtě nevyjádřil a na výzvu soudu nereagoval. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce vyslovil souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný se ve lhůtě dané soudem nevyjádřil, soud tedy předpokládal, že žalovaný dle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyslovil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání V podání ze dne 17.10.2022 žalobce uvedl, že prověřil žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a z dokladů předložených žalovaným. V souladu se zavedenou praxí obchodní zástupce žalobce navštívil žalovaného v místě jeho bydliště, kde žalovaný předložil občanský průkaz, žalovaný objasnil a doložil výši příjmů a výdajů domácnosti žalovaného. Žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu a předložil výměr invalidního důchodu a dva výpisy z bankovního účtu. Dále uvedl, že je svobodný, má příjem z brigády, je bez vyživovací povinnosti a žije ve společné domácnosti s rodiči. V roce 2018 nebylo běžnou praxí žalobce pořizovat kopie předkládaných dokumentů a proto žalobce těmito dokumenty nedisponuje. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V listině označené jako zákaznická karta žalovaný uvedl své osobní údaje – je svobodný, žije s rodiči, nemá žádné vyživované osoby, uvedl, že je v invalidním důchodu. Finanční údaje (čistý příjem žadatele 5.900 Kč, ostatní příjmy žadatele 12.000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 41.000 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 2.000 Kč). Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z výměru důchodu a 2 výpisů z bankovního účtu. Zákaznická karta je dne 9.12.2018 podepsaná žalovaným a zástupcem žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 9.12.2018 a smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce má soud za prokázané, že dne 9.12.2018 byla mezi žalovaným a žalobcem uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25.000 Kč. Část zápůjčky byla použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky ve výši 2.736 Kč žalovaného z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovanému byla vyplacena částka 22.264 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v hotovosti částku zápůjčky sníženou o částku odpovídající dluhu. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 24.302 Kč. Poplatek se skládá z úroku ve výši 6.127 Kč, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 11.300 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.875 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 49.302 Kč (zápůjčka a souhrnný poplatek), které žalovaný splatí v 18 splátkách po 2.739 Kč. Podle tabulky umoření uhradil žalovaný v 10 splátkách celkem částku 8.715 Kč (7.2.2019 – 2.015 Kč, 25.3.2019 – 900 Kč, 14.4.2019 – 1.500 Kč, 10.5.2019 – 500 Kč, 15.7.2019 – 500 Kč, 12.8.2019 – 500 Kč, 2.12.2019 – 700 Kč, 20.1.2020 – 1.500 Kč, 18.5.2020 – 300 Kč, 13.7.2020 – 300 Kč). Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě ze dne 23.3.2021 k zaplacení dlužné částky ve výši 63.131,21 Kč do 30.3.2021. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi účastníky byla dne 9.12.2018 uzavřena smlouva o zápůjčce, kdy žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti se zápůjčkou poplatek v částce 24.302 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 49.302 Kč v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 2.739 Kč. Žalovaný zaplatil na úhradu zápůjčky celkem částku 8.715 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou s