24 C 116/2020-66 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 9. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 31 497 Kč tak, že uvedená [právnická osoba], přičemž žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve splátkách po 1 801 Kč měsíčně (s tím, že 51 Kč z této splátky připadá na pojištění schopnosti splácet). Jelikož žalovaná nesplácela řádně, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 21. 9. 2019 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka představuje co do 24 200,67 Kč dlužnou jistinu, co do 1 097,09 Kč úrok kapitalizovaný ke dni zesplatnění pohledávky a 204 Kč dlužné pojistné (4 * 51 Kč). 2. Žalovaná k věci uvedla, že si úvěr sjednala prostřednictvím prodejce [anonymizováno] – [právnická osoba] tak, že si vybrala nábytek, zaplatila 10% akontaci, předložila občanský a řidičský průkaz a pracovní smlouvu a s nábytkem odjela (resp. část byla skladem a část byla dodána později). 3. Pokud jde o kapitalizovaný úrok ve výši 1 097,09 Kč a pojistné ve výši 204 Kč, dospěl soud k závěru, že o těchto nárocích žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ o.s.ř.“)), a to i přes písemnou výzvu soudu (o následcích ve smyslu § 118a odst. 1 o.s.ř. žalobkyně poučena být nemohla, jelikož se z nařízeného jednání omluvila), neboť neuvedla z jakých částek a za jaké období byl požadovaný úrok kapitalizován, ani součástí jakých čtyř splátek mělo být žalované pojistné. 4. Z listiny nazvané žádost / smlouva o úvěru soud zjistil, že tuto sepsali dne [datum] žalovaná a za [právnická osoba] prodejce [anonymizováno] – [právnická osoba] Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 497 Kč na kupní cenu zboží vybraného žalovanou u prodejce. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit prodejci jako akontaci 3 500 Kč a dále poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit fixní úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve 20 měsíčních splátkách po 1 801 Kč, kde je rovněž zahrnut poplatek ve výši 51 Kč za pojištění schopnosti splácet. Žalovaná zde prohlásila, že zboží ihned nepřevzala, ale bude jí dodáno nejpozději do 21. 11. 2018. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je zaměstnankyní [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem [částka], přičemž má náklady na bydlení ve výši [částka]. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje informace o úvěru ze shora uvedené smlouvy, jako je úrok, RPSN, způsob splácení a pojištění. Ze scanu občanského a řidičského průkazu soud zjistil, že se jedná o doklady žalované a ta souhlasila s pořízením jejich kopie. 5. Z listiny nazvané výpis z registra klientských informácií soud zjistil, že [datum] žalovaná tímto registrem neprocházela. 6. Ze zakázkového listu soud zjistil, že žalovaná u prodejce [anonymizováno] – [právnická osoba] vybrala zboží (komodu, obývací stěnu a rohovou sedací soupravu) za cenu celkem 34 997 Kč. 7. Z výpisu z účtu soud zjistil, že dne [datum] [právnická osoba] zaplatila prodejci [anonymizováno] – [právnická osoba] 31 497 Kč. 8. Z přehledu splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná zaplatila akontaci ve výši 3 500 Kč a dále pět splátek po 1 801 Kč. 9. Z dopisu ze dne 21. 9. 2019 soud zjistil, že jím [právnická osoba] oznámila žalované, že jelikož se dostala se splácením do prodlení, prohlašuje veškeré závazky z poskytnutého úvěru k tomuto dni splatnými. 10. Z listiny nazvané rámcová zmluva o postúpení pohľadávok soud zjistil, že se [právnická osoba] dne [datum] dohodla se žalobkyní na postupování pohledávek za dlužníky, a to vždy podle seznamu postupovaných pohledávek. Z přiložené části seznamu postoupených pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že takto byla postoupena i pohledávka za žalovanou uplatněná v tomto řízení. 11. Z dopisu ze dne 17. 12. 2019 soud zjistil, že jím [právnická osoba] (soudu je z úřední činnosti známo, že se jedná o nástupkyni [právnická osoba], která zanikla fúzí sloučením ke dni [datum]) oznámila žalované, že pohledávka za ní ze smlouvy o úvěru [číslo] byla postoupena žalobkyni. 12. Z dopisu ze dne 18. 12. 2019 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovanou k úhradě celkem 26 022,09 Kč do pěti dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 13. Z podacího archu ze dne [datum] se podává, že [právnická osoba] žalované zaslala zásilku č. RR [číslo] 7 [anonymizována dvě slova] na adresu [adresa žalované]. 14. Z listiny nazvané zmluva o spolupráci, uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] soud pro projednávaný případ nezjistil žádné relevantní skutečnosti, neboť se spolupráce měla týkat kreditních platebních karet. 15. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela se [právnická osoba] prostřednictvím prodejce [anonymizováno] – [právnická osoba] dne [datum] smlouvu, jíž se uvedená společnost zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 31 497 Kč na kupní cenu zboží vybraného žalovanou u prodejce. Žalovaná se naproti tomu zavázala zaplatit prodejci jako akontaci 3 500 Kč a dále poskytnuté peněžní prostředky vrátit uvedené společnosti a zaplatit fixní úrok ve výši 13,03 % ročně, a to ve 20 měsíčních splátkách po 1 801 Kč, kde je rovněž zahrnut poplatek ve výši 51 Kč za pojištění schopnosti splácet. Část zboží žalovaná ihned převzala a část jí byla dodána později. Dne 23. 11. 2018 [právnická osoba] zaplatila prodejci [anonymizováno] – [právnická osoba] 31 497 Kč. Žalovaná uvedené společnosti zaplatila pět splátek po 1 801 Kč a dále již ničeho. Proto dopisem ze dne 21. 9. 2019 uvedená společnost prohlásila veškeré závazky z citované smlouvy splatnými. Následně podle smlouvy ze dne [datum] a seznamu postoupených pohledávek z [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována. 16. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 18. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně zkoumala přísně individuálně, přičemž se nespokojila jen se skutečnostmi sdělenými žalovanou, ale aktivně ověřovala správnost jejích sdělení lustracemi v bankovním registru klientských informací, nebankovním registru klientských informací, databázi SOLUS, insolvenčním rejstříku, databázi ministerstva vnitra a jiných. Zároveň zohlednila pohyby na účtu žalované a vycházela ze státem publikovaných údajů o životním a existenčním minimu. Na základě uvedeného pak dospěla k závěru, že žalovaná je schopna spotřebitelský úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že ohledně těchto tvrzení žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž opět mohla být o následcích ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. poučena, jelikož se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně předložila pouze výpis z jakéhosi registru vedeného ve slovenštině, kde žalovaná vedena nebyla. Bylo by ostatně s podivem, pokud by se prodejce (zástupce právní předchůdkyně žalobkyně) během několika málo minut strávených uzavíráním smlouvy dokázal takto dopodrobna zabývat majetkovou situací žalované, a to obzvláště za situace, kdy mimo pracovní smlouvu a doklady totožnosti žádné další listiny (zejména pak tvrzený výpis z ú