30 C 46/2020-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne 6. 4. 2020 u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 13. 4. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] když předtím s péčí řádného hospodáře posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 10 000 Kč s tím, že úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně, vždy až do vyčerpání uvedeného úvěrového limitu. K čerpání úvěru žalovaným došlo bezhotovostně dne 13. 4. 2017 podle čl. 4 smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] se žalovaný zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši 16,9 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500Kč splatných vždy ke každému dvacátému dni měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva, tedy od 20. 5. 2017. Žalovaný své závazky vůči žalobkyni neplnil řádně a včas, když neuhradil splátky za měsíc březen, duben a květen 2019. Z tohoto důvodu žalobkyně uplatnila své právo požadovat okamžité splacení všech závazků ze smlouvy vyplývajících, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 22. 5. 2019. Úvěr byl zesplatněn ke dni 23. 6. 2019, neboť do té doby žalovaný svůj dluh na splátkách neuhradil. Dlužná částka ke dni zesplatnění činila 9 491,23 Kč. Příslušenství představoval obchodní úrok z úvěru ve výši 16,9 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění to je 100 tj. od 24. 6. 2019 zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 24. 6. 2019 do zaplacení. Po dni zesplatnění uhradil žalovaný celkem 700 Kč prostřednictvím dvou splátek ze dne 15. 7. 2019 a 22. 8. 2019. Žalobkyně se touto žalobou domáhala zaplacení jistiny ve výši 7 034,52 Kč, dále kapitalizovaného obchodního úroku ke dni zesplatnění ve výši 484,40 Kč, obchodního úroku z úvěru ve výši 16,9 % ročně z částky 7034 ode dne 24. 6. 2019 do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 034,52 Kč ode dne dvacátého 23. 8. 2019 o zaplacení neuhrazených poplatků za vedení účtu ve výši 1 384,69 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 13. 4. 2017 má soud za to že žalobkyně se zavázala poskytnout žaloval úvěr do celkové výše úvěrového limitu 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání s tím, že žalovaný se zavázal uvedený úvěr splácet povinnými měsíčními splátkami s dohodnutou úrokovou sazbou ve výši 16,9 % ročně, když výše měsíční splátky měla činit 50 Kč se splatností vždy dvacátý den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru. Prvním měsícem, kdy měla být poskytnuta tato měsíční splátka, byl tedy 20. květen roku 2017. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru nebyly uvedeny žádné informace, které by mohly žalobkyni sloužit k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. 5. Podle výpisu z úvěrového účtu [číslo] za období od 13. 4. 2017 do 30. 4. 2017 soud zjistil, že ke dni 13. 4. 2017 byla vyčerpána částka ve výši 10 000 Kč. 6. Z tiskové sestavy s datem 26. 2. 2020 nazvané Podklady pre súdne konanie soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti. 7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy vytvořené žalobkyní dne 22. 5. 2019 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2 706 Kč nejpozději do dvacátého 23. 6. 2019. Upozorňovala žalovaného na to, že pokud nebude dlužná částka v termínu uhrazena, bude žalobkyně po žalovaném požadovat okamžité splacení celého úvěru v aktuální výši 7 861 Kč a vypoví smlouvu, na jejímž základě byl uvedený úvěrový účet, Peníze na klik, zřízen. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu vytvořeného žalobkyní dne dvacátého 23. 6. 2019 soud zjistil, že ke dni 23. 6. 2019 se celá zbývající částka splatného úvěru stala splatná a ke dni 23. 6. 2019 dosáhl dluh žalovaného částku 9 492 Kč. 9. Podle výzvy k úhradě dluhu sestavené dne 20. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně k tomuto dni eviduje pohledávku v celkové výši 10 050,85 Kč s tím, že pohledávka je nadále úročena. Žalovanému bylo doporučeno, aby přistoupil k neprodlenému uhrazení dluhu, a to bez zbytečného odkladu, nejpozději do sedmi dnů od doručení této výzvy na účet a pod variabilním symbolem, které jsou v této výzvě uvedeny. 10. Na základě skutečností zjištěných shora soud dospěl k závěru, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč dne 13. 4. 2017. Žalovaný pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 500 Kč měsíčně splácel tento poskytnutý úvěr až do února roku 2019, celkem tak musel poskytnout žalobkyni splátky ve výši 6 500 Kč za období od května 2017 do května 2018 a od června 2018 do února 2019 dalších 4 500 Kč. Splátky za měsíce březen, duben a květen nezaplatil. Úvěr byl zesplatněn ke dni 23. 6. 2019 a po zesplatnění úvěrů žalovaný ještě zaplatil 700 Kč v červenci a srpnu 2019 Celkem tak žalovaný zaplatil částku ve výši 11 700 Kč. V žádné z provedených listin nebyly uvedeny žádné údaje, z nichž by žalobkyně mohla posoudit úvěruschopnost žalovaného v době, kdy mu úvěr ve výši 10 000 Kč poskytovala. 11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení ust. § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ust. § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním, jinak jedná. 13. Podle ust. § 1813 věta prvá, o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 14. Podle ust. § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle ust. § 2991 odst. 1, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 17. Podle ust. § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila 18. Podle ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinném od 1.12.2016 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 19. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 20. Z důkazů předložených žalobkyní soud nezjistil, že by žalobkyně splnila povinnost s péčí řádného hospodáře posoudit úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet. Důsledkem nesplnění této povinnosti dle shora uvedených ustanovení byla neplatnost smlouvy o revolvingovém úvěru, která je neplatností absolutní a tudíž soud vycházel z toho, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000Kč bez právního důvodu a žalovaný ji tuto částku ke dni 22.8.2019 splatil v celkové výši 11 700Kč. Žaloba na zaplacení částek uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí musela být zamítnuta. 21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení, neboť obsahem spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké nákla