31 C 202/2020-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 28. 3. 2014 uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které měla předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 1 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 22. 4. 2014, což však neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den [datum]. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 19. 10. 2020 omluvila, žalovaný se k jednání nedostavil a ani se neomluvil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce ze dne 22. 4. 2014, neboť interní listina vystavená předchůdkyní žalobkyně označená jako„ Loan application info“, kterou žalobkyně navrhla k prokázání uzavření smlouvy, nedokládá uzavření smlouvy, ale pouze shrnuje údaje o úvěru či zápůjčce. Za prokázané považuje soud pouze poskytnutí částky 1 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalovanému, které žalobkyně prokázala dodejkou poštovní poukázky podepsanou žalovaným. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o zápůjčce a žalovaný od předchůdkyně žalobkyně převzal částku 1 000 Kč, bezdůvodně se na úkor předchůdkyně žalobkyně obohatil (plnění bez právního důvodu), a byl podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný však dosud na svůj dluh nic neuhradil, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že první výzva k vydání bezdůvodnému obohacení byla žalovanému prokazatelně zaslána dne 6. 10. 2020 (a to žaloba), a lze jí považovat za doručenou žalovanému ve smyslu § 573 o. z. dne 9. 10. 2020, nastala i splatnost dluhu dne 9. 10. 2020. Od následujícího dne, tj. od 10. 10. 2020 se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době počátku prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 23. 4. 2014. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení (10. 10. 2020) vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části pro neunesení důkazního břemene žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 438 Kč (po zaokrouhlení). Tato částka představuje 32 % z celkové náhrady nákladů žalobkyně, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1 526,81 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a z částky 100 Kč za polovinu odměny za jeden úkon realizovaný před podáním návrhu ve věci (jednoduchá předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 168 Kč. Přiznaná část nákladů řízení vychází z rozdílu úspěchu žalobkyně z celého předmětu řízení v rozsahu 66 % (1 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ke dni rozhodnutí dne 4. 11. 2020 ve výši 5,88 Kč) a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 % (kapitalizovaný zamítnutý úrok z prodlení ve výši 520,93 Kč). Ve věci se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč.