1 C 41/2020-61 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 3 993 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o sdružených službách dodávky č. [anonymizováno], na jejímž základě dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované]. Žalovaná neuhradila cenu elektřiny spotřebované za období od 21. 3. 2018 do 10. 10. 2018 ve výši 2 079 Kč a dále poplatky účtované v souladu s Ceníkem poplatků žalobkyně, konkrétně smluvní pokutu za zaslanou upomínku ve výši 200 Kč, náklady spojené s přerušením dodávky ve výši 807 Kč a poplatek za odpojení ve výši 907,50 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani přes zaslanou předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně již v podaném návrhu souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 8. 8. 2012 smlouvu, na základě které dodávala žalované elektřinu do shora uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Nedílnou součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky, které byly žalovanou rovněž podepsány. Dne 23. 8. 2018 zaslala žalobkyně žalované upomínku k úhradě pro nezaplacení záloh za elektřinu za období červen a červenec 2018, jednalo se o třetí upomínku. Za zaslanou upomínku vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za upomínku ve výši 200 Kč, a to fakturou [číslo] ze dne [datum] splatnou 31. 8. 2018. 6. Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou 30. 10. 2018, vyúčtovala žalobkyně žalované doplatek za elektřinu spotřebovanou za období od 21. 3. 2018 do 10. 10. 2018 částkou 2 079 Kč. Na takto vyúčtovanou částku žalovaná ničeho neuhradila. 7. Z č. E odst. 2 Všeobecných obchodních podmínek („ VOP“) soud zjistil, že Zákazník je mimo jiné povinen zaplatit Dodavateli smluvní poplatek dle platného Ceníku poplatků za každou písemnou (listinnou) upomínku. Z Ceníku poplatků žalobkyně platného od 1. 1. 2018 soud zjistil, že poplatek za každou další (než první) upomínku činí 200 Kč, přičemž ceník se vztahuje pouze na smlouvy uzavřené od 1. 1. 2018. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2013 soud zjistil, že poplatek za druhou a třetí písemnou upomínku činí 200 Kč. 8. Dne [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] splatnou 11. 9. 2018, kterou vyúčtovala žalované částku 807 Kč jako náklady spojené s přerušením dodávky [číslo]. Fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou 18. 9. 2018, vyúčtovala žalobkyně žalované poplatek za odpojení elektřiny ve výši 907,50 Kč a poplatek za opětovné připojení elektřiny ve výši 907,50 Kč, celkem tak částku 1 815 Kč. Poplatek za opětovné připojení žalobkyně nepožaduje. Z čl. D. odst. 2 soud zjistil, že Dodavatel může přerušit nebo omezit dodávku elektřiny a/nebo zemního plynu z důvodu opakovaného neplnění smluvených platebních povinností, které nejsou splněny ani po upozornění. Náklady spojené s přerušením a obnovením dodávky elektřiny a zemního plynu hradí Zákazník dle platného Ceníku poplatků vydaného Dodavatelem na základě kalkulace nákladů na odpojení jednoho odběrného místa. 9. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2018 soud zjistil, že poplatek za přerušení dodávky činí 907,50Kč a poplatek za náklady spojené se zahájením procesu přerušení dodávky ve výši 807,07 Kč. Z Ceníku poplatků platného od 1. 1. 2013 soud zjistil, že poplatek za odpojení činí 907,50 Kč a poplatek za náklady spojené s přerušením dodávky činí 807,07 Kč. 10. Dne 1. 11. 2019 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 11. Podle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 12. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny (podle § 50 odst. 2 z. č. 458/2000 Sb.), na základě které dodávala žalobkyně plyn do shora uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala za odebraný plyn zaplatit dohodnutou cenu. Žalovaná řádně neplnila své povinnosti, když žalobkyni neuhradila cenu elektřiny odebrané za období od 21. 3. 2018 do 10. 10 2018 v částce 2 079 Kč. Co do zaplacení této částky tak soud shledal žalobu důvodnou. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, shledal soud žalobu důvodnou i co do úroku z prodlení z této částky, kdy prvním dnem prodlení je den následující po splatnosti předmětné faktury a výše žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení je určena v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Na základě výše uvedeného soud žalobě v této části vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 15. Soud však neshledal žalobu důvodnou v části požadující zaplacení poplatku za zaslání upomínky ve výši 200 Kč, poplatku za odpojení elektřiny ve výši 907 Kč a nákladů spojených s přerušením dodávky ve výši 807 Kč. Uvedené poplatky je nutno posoudit jako smluvní pokutu. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, tím ale není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené a právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva, pro kterou platí, že nesmí, a to pod hrozbou absolutní neplatnosti, obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. 16. Podle ustanovení § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle § 6 odst. 1 ObčZ je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval zásadu poctivosti, a to ve formě tzv. principu důvěry (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06). 17. Ochrana spotřebitele je výrazem ústavního principu rovnosti, a to v jeho materiálním pojetí. I v případech, kdy zákonodárce„ slabší“ smluvní stranu nezvýhodnil výslovně, aby dal pro konkrétní situaci přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který právo aplikuje, prostor pro řešení disproporcí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). 18. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být