16 C 133/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 5.746 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 28.10.2017 do zaplacení, úroku ve výši 1.937,32 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaná uzavřela s věřitelem společností [právnická osoba] (maltská obchodní společnost, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru) dne 27.4.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru. Společnost [anonymizováno] prověřila totožnost dlužníka, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a na základě tohoto zhodnocení zaslal dlužníku nabídku k uzavření smlouvy o úvěru ve formě návrhu textu smlouvy. Dlužník potvrdil, že se s textem smlouvy seznámil a vyjádřil svou vůli akceptovat nabídku společnosti. Věřitel se zavázal dlužníku poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35.000 Kč na dobu neurčitou, na jejímž základě dlužník čerpal celkem částku 6.000 Kč. Čerpanou částku měl dlužník v souladu s příslušnými výpisy doručovanými dlužníkovi prostřednictvím jeho uživatelského účtu splácet a to vždy minimálně ve výši uvedené ve výpisu. Dlužník se však dostal do prodlení, když neuhradil ani minimální pravidelnou splátku, věřitel jej vyzval k úhradě dlužných částek formou výpisů, ale dlužník tak ani přes výzvy neučinil. Z celkové čerpané výše úvěru dlužník neuhradil jistinu úvěru ve výši 5.746 Kč. Věřiteli vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny 5.746 Kč ode dne splatnosti 28.10.2017 uvedeném v posledním výpisu a nárok na úrok ve výši 8,5% měsíčně z čerpaného úvěru ve výši 5.746 Kč ode dne 28.6.2017 do dne splatnosti 27.10.2017. Dále má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč, kdy věřiteli vznikl nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 500 Kč. Věřitel a následně žalobce vyzvali žalovanou k úhradě. [právnická osoba] uzavřela dne 18.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek se společností [právnická osoba]. Společnost [anonymizováno] uzavřela dne 19.12.2019 smlouvu o postoupení pohledávek s žalobcem. V podání ze dne 14.6.2021 žalobce soudu sdělil, že v daném případě se nedochovaly další podklady k ověřování úvěruschopnosti žalované. Finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Žalovanou byla celkem vyčerpána částka 6.000 Kč. V podání ze dne 26.10.2021 žalobce uvedl, že přehled provedených úhrad se v dané věci nedochoval a proto ani nebyl předán žalobci původním věřitelem. Žalobce je přesvědčen, že výše pohledávky je zřejmá z pravidelných vyúčtování, přiložených k žalobě, které zachycují změny výše dlužné částky a zachycují tak provedené úhrady, a to jak byly započteny na dlužnou částku. Úhrady byly započteny na dlužnou částku v souladu se smluvním ujednáním. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2019 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky na společnost [právnická osoba] a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19.12.2019 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15.9.2020. Žalovaná potvrdila, že s právním předchůdcem žalobce uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalovaná uvedla, že dlužnou částku nemůže žalobci uhradit najednou. Pobírá rodičovský příspěvek, který ji v únoru končí. Může dluh splácet po 500 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaná čerpala finanční prostředky, mohlo jít o částku 10.000 Kč. Žalovaná právnímu předchůdci žalobce hradila nějaké splátky. Nemůže doložit, jaké částky splácela, potvrdila, že její dluh může činit částka uvedená žalobcem ve výši 5.746 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce nezkoumal její úvěruschopnost. Nikdo se jí neptal, jaké má příjmy a výdaje. V době, kdy si úvěr brala, byla na mateřské dovolené a její příjem činily pouze sociální dávky. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 27.4.2017 soud zjistil, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] (dále věřitel) a žalovanou na dobu neurčitou. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu – 35.000 Kč. Strany si dohodly úvěr úročit úrokovou sazbou ve výši 8,5% měsíčně a poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5% z částky každého čerpání. RPSN činí 264,42 %. Žalovaná byla povinna splácet úvěr, úroky a poplatek za čerpání pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplaceného úvěru společně s úrokem úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1.000 Kč (podle toho, která z těch dvou částek je vyšší) vždy do 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem 27.4.2017. Podle potvrzení o provedené platbě byla na účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] byla provedena dne 27.4.2017 platba ve výši 6.000 Kč. Ze shodných tvrzení žalobce a žalované má soud za prokázané, že dluh žalované činí částka 5.746 Kč. V dopise ze dne 15.9.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky ve výši 9.537,57 Kč (pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání) na žalobce. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 15.9.2020 vyzval právní zástupce žalobce žalovanou k uhrazení částky 9.537,57 Kč do 3 dnů. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne 27.4.2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem do výše 35.000 Kč. Žalovaná čerpala na základě uzavřených smluv finanční prostředky, žalobce doložil čerpání částky 6.000 Kč. Dle shodných tvrzení účastníků činí dluh žalované částka 5.746 Kč. Listinou ze dne 15.9.2020 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postav