16 C 300/2020-25 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 15.959,72 Kč s úrokem ve výši 165,35 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 15.959,72 Kč od 4.6.2017 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že zahraniční společnost [právnická osoba] uzavřela dne 4.10.2015 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku a prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na webových stránkách [právnická osoba]. Žalovaný doručil prostřednictvím webového rozhraní žádost o zaslání nabídky k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Společnost prověřila jeho totožnost, kladně posoudila jeho úvěruschopnost a zaslala nabídku k uzavření smlouvy. Na základě smlouvy se věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal věřiteli úvěr včetně úroku ve výši 8,5% měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5% z každé čerpané částky splatit, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný čerpal celkem částku 34.784,86 Kč. Z celkové čerpané výše žalovaný neuhradil jistinu ve výši 15.959,72 Kč. Věřiteli vznikl nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 15.959,72 Kč a to ode dne splatnosti 4.6.2017 a na úrok z úvěru ve výši 8,5% měsíčně ode dne 30.5.2017 do dne splatnosti 3.6.2017. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] společnost [právnická osoba] postoupila soubor pohledávek včetně žalované pohledávky na společnost [právnická osoba]. Společnost [právnická osoba] uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se žalobcem. V podání ze dne 21.6.2021 žalobce uvedl, že v projednávané věci se bohužel nedochovali podklady k ověřování úvěruschopnosti žalovaného a nemůže je proto soudu předložit. V projednávané věci žalobce nedisponuje přehledem provedených plateb. Žalobce je přesvědčen, že výše pohledávky je zřejmá z pravidelných vyúčtování přiložených k žalobě, které zachycují změny výše dlužné částky a tak provedené úhrady, a to jak byly započteny na dlužnou částku. Finanční prostředky byly odeslány na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný vyčerpal celkem částku 30.729,36 Kč a to dne 4.10.2015 částku 10.000 Kč, dne 18.4.2016 částku 579,36 Kč, dne 1.7.2016 částku 3.000 Kč, dne 15.11.2016 částku 11.400 Kč, dne 23.12.2016 částku 5.000 Kč dne 8.3.2017 částku 750 Kč. K jednání soudu se žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud vycházel z předložených listin označených jako rámcová smlouva o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu žalovaného. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce disponoval osobními údaji žalovaného (jménem, rodným číslem, bydlištěm a dalšími údaji uvedenými v tabulce). Podle zprávy [právnická osoba] účet číslo [bankovní účet] patřil žalovanému. Dne 4.10.2015 došlo k připsání částky 10.000 Kč. Dne 18.4.2016 nedošlo k připsání částky 579,36 Kč. Dne 1.7.2016 došlo k připsání částky 3.000 Kč. Dne 15.11.2016 došlo k připsání částky 11.400 Kč. Dne 23.12.2016 došlo k připsání částky 5.000 Kč. Dne 8.3.2017 došlo k připsání částky 750 Kč. Dle tvrzení žalobce činí dlužná jistina částku 15.959,72 Kč, žalovaný toto tvrzení nevyvrátil, kdy byl v řízení zcela nečinný. Listinou ze dne 27.5.2020 byl žalovaný informován právním zástupcem žalobce o postoupení pohledávky v celkové výši 20.011,46 Kč na žalobce. Z výpisů z účtů předložených žalobcem se nepodařilo zjistit, jaké konkrétní částky žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru dne 4.10.2015. Na takovou smlouvu se vztahuje ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30.11.2016, kdy žalovaný ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce měl vystupovat jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání. Podle § 6 odst.1 zák. o spotřebitelském úvěru smlouva v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu je nutno odlišit od formy listinné. Písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst.1 obč.zák. a § 562 odst. 1, 2 obč.zák). V daném případě ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím komunikace na dálku vyplněním formuláře na internetových stránkách právního předchůdce žalobce. Tato forma nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje bez uznávaného elektronického podpisu, respektive jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. V projednávaném případě tak smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 6 odst.1 dále stanoví, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Toto ustanovení je nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele tak, že nedostatek písemné smlouvy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele. V projednávané věci měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově již 8.5.2014 a sankce neplatnosti smlouvy tak nezpůsobí zhoršení postavení spotřebitele. Z těchto důvodů soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je pro nedostatek formy podle § 582 odst.1 obč.zák. absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že banka potvrdila, že uvedený účet patří žalovanému a že na tento účet byly připsány částky 10.000 Kč, 3.000 Kč, 11.400 Kč, 5.000 Kč a 750 Kč, celkem 30.150 Kč, má soud za to že se žalobci podařilo prokázat, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30.150 Kč a může se tak jednat o bezdůvodné obohacení. Podle ust. § 2991 obč.zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o úvěru, kdy uzavřená smlouva byla absolutně neplatná. Vzhledem k tomu, že nebyla platně uzavřena smlouva, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobce svou žalobou uplatnil a to zejména k úhradě úroku. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30.150 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst.1 vydat. Dle tvrzení žalobce žalovaný dluží jistinu ve výši 15.959,72 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 15.959,72 Kč uhradit. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Nedohodnou-li si strany čas plnění (splatnost), může věřitel požadovat plnění ihned (je vyžadována výzva věřitele k plnění). Dlužník pak musí plnit ve lhůtě bez zbytečného odkladu. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 obč.zák.). Soud v dané věci vycházel u úroků z prodlení ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla žalovanému doručena dne 2.7.2021. Nárok se stal splatným 3.7.2021 a žalovaný se dostal do prodlení od 4.7.2021. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 4.7.2021 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaného příslušenství žalobu zamítl. O náh