18 C 26/2021-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 2 563,23 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 17. 6. 2009. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným Smlouvu o kartovém účtu, jejíž nedílnou součástí byla Žádost o zřízení účtu a vydání chytré karty ČS ze dne 17. 6. 2009 a Všeobecné obchodní podmínky pro vedení kartového úvěrového účtu a pro vydávání a používání kreditních a charge karet [právnická osoba], na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnut žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl čerpaný prostřednictvím kreditní karty a byl evidovaný na kartovém účtu dlužníka č. [bankovní účet]. Dále bylo ujednáno, že dlužník bude platit předchůdkyni žalobkyně úroky a ceny za služby spojené s vedením úvěru podle Ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný si povinnosti ze smlouvy neplnil, jak bylo ujednáno, předchůdkyně žalobkyně úvěrovou pohledávku zesplatnila ke dni 1. 8. 2017. Předchůdkyně žalobkyně poté postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ke dni 1. 7. 2018, o čemž byl žalovaný řádně vyrozuměn dopisem ze dne 24. 7. 2018. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. Žalobkyně požaduje v žalobě částku ve výši 2 563,23 Kč skládající se z jistiny ve výši 1 857,81 Kč, smluvní úroky ve výši 582 Kč vyčíslené ke dni 1. 7. 2018 a zákonné úroky z prodlení ve výši 123,42 Kč vyčíslené ke dni 1. 7. 2018. Žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu ze dne 11. 9. 2018 nezaplatil. 6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 7. Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („ o.z“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Dle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinném do 31. 12. 2013 („ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 502 odst. 1 ObchZ od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Dle § 503 odst. 1 ObchZ závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky; jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku; v době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatny i úroky, které se jej týkají; a dle odst. 2 mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Dle § 369 odst. 1 obch. zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. 8. Soud po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena Smlouva o kreditní kartě dle § 497 a násl. ObchZ, dle níž byl žalovanému poskytnut úvěrový limit do 15 000 Kč. Vzhledem k tomu, že si žalovaný řádně a včas neplnil povinnosti ze Smlouvy, došlo dle § 504 ObchZ k zesplatnění závazků ze Smlouvy ke dni 1. 8. 2017, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. V souladu s § 502 ObchZ a obchodními podmínkami je žalobkyně oprávněna úročit dlužnou částku procentní sazbou smluvního úroku a debetního úroku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši dle § 369 ObchZ. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně dána smlouvou o postoupení pohledávek. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 857,81 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.