21 C 249/2020-17 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.7.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 8 805,48 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 26.6.2017 k uzavření Smlouvy o zápůjčce č. 6511555775, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit předchůdkyni žalobkyně spolu s zápůjčkou souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, to vše formou 45 týdenních splátek po 237 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit výpůjční úroky ve výši 29 % ročně. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, čímž došlo k porušení závazku ze smlouvy a předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené části dlužné částky, tedy částky na zápůjčce 5 312,78 Kč a na poplatku 3 492,70 Kč. Žalovaný tuto částku neuhradil, proto mu vznikla povinnost zaplatit rovněž úrok ve výši 29 % ročně a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 na žalobkyni. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 18.11.2020 č.j. 21 C 249/2020-14 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 23.11.2020 a žalovanému dne 4.11.2020. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Soud učinil tato skutková zjištění: Ze smlouvy o zápůjčce č. 651155575 ze dne 26.6.2017 plyne, že [právnická osoba] uzavřela dne tohoto dne se žalovaným smlouvu, na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Převzetí uvedené částky žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč (úrok 799 Kč + poplatek za zpracování a doručení 1 832 Kč + poplatek za administrativní činnost 2009 Kč), a to formou 45 týdenních splátek po 237 Kč, přičemž poslední splátka byla sjednána ve výši 212 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly Smluvní podmínky, dle kterých v případě, že žalovaný nesplní povinnost zaplatit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (čl. 10 Smluvních podmínek). V případě že byla ujednána úhrada celkové dlužné částky ve 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne 26.6.2017 bylo zjištěno, že žalovaný byl k tomuto dni svobodný, žil s rodiči, měl základní vzdělání, pracoval jako operátor ve výrobě na plný úvazek s příjmem 9 783 Kč měsíčně čistého, měl další příjmy ve výši 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 17 000 Kč. Jeho měsíční výdaje činily 20 000 Kč. Poměry žalovaného byly ověřeny pracovní smlouvou, třemi výplatními páskami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 včetně Přílohy č. 1 (strany 162) plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dopisem ze dne 24.6.2019 byla tato skutečnost oznámena žalovanému, jak plyne z písemného Oznámení ze dne 24.6.2019. Toto Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 17.7.2019, jak plyne z podacího lístku. Z výzvy ze dne 12.3.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky s tím, že pokud tak neučiní, bude žalobce vymáhat svou pohledávku soudní cestou; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13.3.2020, jak plyne z podacího lístku. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného v Kartě zákazníka. Při porovnání příjmů žalovaného (27 283 Kč) a výdajů žalovaného (20 000 Kč) je zřejmé, že zůstatek žalovaného (7 283 Kč) je zcela dostačující k plnění splátkového kalendáře sjednaného na základě předmětné úvěrové smlouvy. Dále považuje soud za prokázané, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena písemná smlouva o zápůjčce (§ 2390 obč. zák.), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Za poskytnutí peněžních prostředků byl smluven souhrnný poplatek ve výši 4 640 Kč, který soud posoudil jako dohodnutý úrok (§ 2392 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný se celkovou částku zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně formou 45 týdenních splátek po 237 Kč, poslední splátka ve výši 212 Kč. Část obsahu smlouvy byla upravena ve Smluvních podmínkách, dle kterých v případě, že žalovaný nesplní povinnost zaplatit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat zaplacení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku. Žalovaný řádně peněžní prostředky nevrátil a předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat zaplacení celé zbylé částky, včetně sjednaného výpůjčního úroku ve výši 29 % ročně z dlužné nesplacené jistiny a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. obč. zák.). S ohledem na uvedené skutečnosti, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, proto jí vyhověl jak co do žalované částky 8 805,48 Kč (tj. 5 312,78 Kč dosud nevrácená zápůjčka + 3 492,70 Kč dosud nezaplacený souhrnný poplatek), tak co do výpůjčního úroku 29 % ročně a úroku z prodlení z této částky, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny advokáta žalobkyně ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění a sepis žaloby) a 21% DPH z částky 900 Kč, tj. ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o.s.ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.