23 C 88/2020-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou ze dne 11. 11. 2019 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 3 109 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 11. 2018, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, jež se žalovaná zavázala splatit do 14. 12. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 445 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně elektronickými prostředky komunikace na dálku. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty dne 16. 11. 2018 převodem na bankovní účet. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nevrátila ani částečně, a to ani po předžalobní upomínce. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Soud učinil o věci následující skutkový závěr: žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 16. 11. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostní úvěr ve výši 2 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit do 14. 12. 2018 a zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru 445 Kč, celková splatná částka tak byla 2 445 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 16. 11. 2018 na účet č. [bankovní účet] částku 2 000 Kč s popisem„ úvěr dle smlouvy [číslo] [anonymizováno]“. Dopisem ze dne 20. 10. 2019 zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalované předžalobní výzvu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1968 věty první o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 10. Soud učinil o skutkovém stavu následující právní závěr: mezi žalovanou a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč; za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek 445 Kč, úvěr byl splatný do 14. 12. 2018. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila a ode dne následujícího po uplynutí lhůty pro zaplacení (tj. od 15. 12. 2018) se dostala do prodlení. Je proto povinna zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení pouze z částky jistiny 2 000 Kč, částečně kapitalizovaný ke dni podání žaloby. V souladu s čl. IX.1. úvěrové smlouvy žalobkyně také požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 000 Kč od 15. 12. 2018 do 11. 11. 2019, tj. částku 664 Kč, z důvodu prodlení žalované s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni. 11. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 109 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit zástupkyni žalobkyně. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.