24 C 60/2021-45 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 6. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným uzavřela dne 10. 9. 2018 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu [webová adresa]) smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla převodem na účet částku 6 900 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 7 535,49 Kč, a to do 10. 10. 2018. Žalovaný však dosud neuhradil ničeho. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o úvěru číslo [anonymizováno] soud zjistil, že je datována 10. 9. 2018 a obsahuje ujednání o tom, že společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) poskytne žalovanému převodem na účet 6 900 Kč a žalovaný do 10. 10. 2018 tuto částku vrátí a zaplatí poplatek ve výši 2 877,99 Kč (po slevě), 7 535,49 Kč (před slevou). Tato listina však neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis žalovaného. U jména žalovaného je pouze uveden SMS kód: uxx9. 4. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že [právnická osoba] potvrdila, že na účtu společnosti byla dne 10. 9. 2018 zaúčtována platba ve výši 6 900 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet]. 5. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že touto se dne 2. 4. 2020 dohodly žalobkyně a společnost na postoupení souboru pohledávek za klienty společnosti. Z přiloženého seznamu postoupených pohledávek pak vyplývá, že součástí postupovaného souboru byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy č. [anonymizováno]. 6. Z dopisu ze dne 27. 6. 2020 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému postoupení pohledávky za ním ze smlouvy č. [anonymizováno] žalobkyni. 7. Z dopisu ze dne 27. 6. 2020 soud zjistil, že jím zástupkyně žalobkyně žalovaného vyzývá k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek [webová adresa] ve výši 32 717,65 Kč s tím, že pokud tak do tří dnů neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 27. 6. 2020. 8. Po zhodnocení shora uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a společnost disponují osobními údaji žalovaného, tedy jménem, bydlištěm a rodným číslem a dále, že na účet společnosti vedený u [právnická osoba] byla dne 10. 9. 2018 zaúčtována platba ve výši 6 900 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet]. Žalobkyně se pak spolu se společností dohodla na postoupení souboru pohledávek, včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 9. Ohledně tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (prostřednictvím internetu) pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Žalobkyně se omezila na předložení smlouvy o úvěru, avšak tato listina neobsahuje vlastnoruční či zaručený elektronický podpis a není tudíž zřejmé, zda osoba, se kterou právní předchůdkyně žalobkyně komunikovala, je právě žalovaný v této věci. Je rovněž nutno dodat, že samotný SMS kód, bez doložení skutečnosti, že byl přidělen právě žalovanému (tedy bez dalšího ověření totožnosti) nelze považovat ani za prostý elektronický podpis. 10. I pokud by v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skutečně jednala se žalovaným (což prokázáno nebylo), bylo by nutno na projednávaný případ aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). 11. Z § 104 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že smlouva, v níž se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu. Písemnou formu, jak vyplývá z textu citovaného ustanovení, je přitom nutno odlišit od formy listinné, neboť písemná forma může být realizována i bez listinné podoby a bez trvalého nosiče dat, například elektronickými prostředky komunikace na dálku, které splňují požadavky občanského zákoníku na písemnou formu, tedy možnost zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila (§ 561 odst. 1 o. z. a § 562 odst. 1, 2 o. z.). To by však nebyl tento případ, neboť ke sjednání smlouvy mělo dojít prostřednictvím prostředků komunikace na dálku registrací na internetové doméně právní předchůdkyně žalobkyně. Tato forma přitom nesplňuje požadavek na jednoznačnou identifikaci osoby, která smlouvu sjednává, neboť se tak děje (mimo jiné) bez uznávaného elektronického podpisu, resp. jiného jednoznačného identifikátoru v rámci uceleného systému zabezpečených internetových stránek. Nutno tudíž uzavřít, že v projednávaném případě smlouva, v níž měl být sjednán spotřebitelský úvěr, trpí nedostatkem písemné formy. V § 104 zákona o spotřebitelském úvěru je dále uvedeno, že nesplnění písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy. Zákon se zde přitom odchyluje od obecné úpravy stanovící, že právní úkon, který není učiněn ve formě stanovené zákonem, je neplatný (§ 582 odst. 1 o. z.), neboť v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru by sankce neplatnosti dopadla nepřiměřeně tvrdě na spotřebitele, který by tím ztratil výhodu splátek, a mohl by se tak dostat do obtížně řešitelné situace, když prostředky z úvěru již zpravidla použil a nemá možnost je bezprostředně splatit v celé výši – kdyby měl tyto prostředky k dispozici, patrně by úvěru vůbec nevyužil. Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, tak, že nedostatek písemné formy nemá za následek neplatnost smlouvy, pouze pokud by neplatnost způsobila zhoršení postavení spotřebitele, neboť požadavek písemné formy smlouvy je jednou z forem ochrany spotřebitele, jelikož smlouva v písemné formě zaručuje uchování pro spotřebitele nezbytných údajů, týkajících se splácení poskytnutých prostředků, kontaktních údajů věřitele, údajů o době trvaní úvěru, úrokové sazbě, výši splátek a dalších. V projednávaném případě, dle v žalobě tvrzené smlouvy, měly být poskytnuté peněžní prostředky vráceny jednorázově již 15. 6. 2018, nikoli tedy ve splátkách a sankce neplatnosti smlouvy tak zhoršení postavení spotřebitele nezpůsobí. V dané věci by naopak nedostatek písemné formy (a jeho soudní aprobace) svědčil ve prospěch věřitele, který by tak měl možnost (bez ohledu na to, zda se tak skutečně děje či nikoliv) obsah smlouvy (zejména ujednání o smluvních pokutách a dalších sankcích) kdykoli v neprospěch spotřebitele měnit, neboť pokud smlouva není v listinné podobě (resp. zachycena na trvalém nosiči dat), nelze již s odstupem času zjistit, zda smlouva předložená soudu odpovídá té, která byla vystavena na internetových stránkách žalobkyně ke dni jejího tvrzeného uzavření. 12. Z uvedeného vyplývá, že by bylo lze přisvědčit žalobkyni, že za určitých okolností by mohla být písemná forma smlouvy dodržena i při sjednávání pomocí prostředků komunikace na dálku (například i s tvrzeným podpisem pomocí SMS kódu), avšak za situace, kdy není prokázáno, že telefonní číslo, ze kterého měla přijít zpráva s podpisovým kódem, je telefonním číslem žalovaného a dále není prokázáno, že by s textem smlouvy, jak byl připojen k žalobě, žalovaný souhlasila (resp. jej alespoň měl k dispozici), je nutné uzavřít, že písemná forma smlouvy nebyla v projednávaném případě dodržena. 13. S přihlédnutím ke shora vyloženým specifikům daného případu považuje soud za nezbytné s nedodržením písemné formy smlouvy, v souladu s principy ochrany spotřebitele, spojit sankci absolutní neplatnosti dle § 582 odst. 1 o. z. Pokud by tak neučinil, pozbylo by ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, týkající se stanovené formy, svého významu. 14. Jelikož smlouva nebyla uzavřena písemně a v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně jednala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalovaným, dospěl soud rovněž k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.) o poskytnutí tvrzených peněžních prostředků, aniž opět mohla být o této skutečnosti řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně se omezila na předložení potvrzení [právnická osoba] o tom, že dne 10. 9. 2018 byla na účet společnosti zaúčtována platba ve výši 6 900 Kč ve prospěch účtu [bankovní účet], avšak vzhledem ke shora uvedenému z žádného z provedených důkazů nevyplývá, že majitelem účtu uvedeného čísla je právě žalovaný v této věci. 15. Pro nadbytečnost se pak soud již nezabýval naprostou absencí tvrzení o tom, jakým způsobem měla