28 C 205/2021-47 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 1. 2021 jako právní nástupce původního věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 858,14 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla po předchozím zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku, dne 11. 9. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 17 858,14 Kč a žalovaný byl povinen jej věřiteli vrátit nejpozději do 11. 7. 2020. Žalovaný svou povinnost byť jen částečně nesplnil a ode dne 12. 7. 2020 je v prodlení. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Ta žalovaného před podáním žaloby o zaplacení upomenula, výzva však zůstala bez reakce. 2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě zástupce žalobkyně, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Jak soud zjistil z nepodepsané smlouvy o revolvingovém úvěru, předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], disponující osobními údaji žalovaného vyhotovila návrh úvěrové smlouvy, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč s tím, že úvěr může být opakovaně čerpán do výše splacené části úvěru. Žalovaný byl podle návrhu smlouvy povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkách dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,5% z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo b) 1 000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsána na jeho bankovní účet. Z informací o půjčce (loan apllication info) soud zjistil, že půjčce žalovanému bylo přiděleno číslo: [číslo], dne 17. 3. 2020, částka půjčky činila 700 Kč, výdaje na půjčku 87,50 Kč. Dále jsou uvedeny osobní údaje žalovaného jako e-mailová adresa a adresa bydliště. Z platebních informací věřitele vyplynulo, že věřitel pod [variabilní symbol] eviduje pohledávku za žalovaným ve výši 17 858,14 Kč sestávajíácí ze zůstatku po poslední platbě ke dni 10. 3. 2020 ve výši 12 276,26 Kč, výběru ve výši 700 Kč, poplatku za výběr ve výši 87,50 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků za období čerpání ve výši 4 544,38 Kč. Dále jsou zmíněny neuhrazené částky z minulého období ve výši 5 820,08 Kč a aktuální povinná minimální měsíční splátka k datu splatnosti ve výši 2 232,27 Kč. Žalovaný do data splatnosti úvěru svůj závazek nesplnil. Pohledávku za žalovaným převedla [právnická osoba] dne 27. 1. 2020, jak je zřejmé z předložené smlouvy o postoupení pohledávek, na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby soudu písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z písemné výzvy před podáním žaloby a podacího lístku, žalovaný však na výzvu, stejně jako na upomínky původního věřitele, nereagoval. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, jímž by prokázala, že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ani že žalovanému poukázal jakoukoli částku, tím spíše pak, že se předžalobní výzva dostala do dispozice žalovaného. Protože se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se možnosti být poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř., že dosud nenavrhla důkazy k prokázání žalobních tvrzení. 5. Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba není důvodná. Bylo sice prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla zahájena předsmluvní jednání, když původní věřitel disponuje osobními údaji žalovaného, ale k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a následnému uzavření úvěrové smlouvy dle předložených důkazů nedošlo. Protože žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel žalovanému cokoli plnil, interní evidenci pohledávek původního věřitele za relevantní důkaz považovat nelze, a tím, že se nedostavila k jednání, pozbyla možnost být poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o následcích neunesení břemene důkazního, vztah účastníků nebylo lze poměřovat ani optikou ust. § 2991 a násl. o. z. o bezdůvodném obohacení. 13. Za dané situace, kterou lze klasifikovat jako naprostou důkazní nouzi, tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout v celém rozsahu. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když v řízení plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.