28 C 233/2021-136 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovanou byla dne 20. 10. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě [anonymizováno] žalované poskytla hotovostní finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tj. v celkové částce 33 800 Kč ve 13ti měsíčních splátkách, se splatností poslední splátky dne 14. 11. 2017 [anonymizováno] žalované úvěr poskytla dne 20. 10. 2016, žalovaná však svůj závazek jej vrátit řádně nesplnila a ocitla se v prodlení. Její dluh, který z [anonymizováno] nejdříve přešel na společnost [právnická osoba], a následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 na žalobkyni, činí 20 400 Kč. Žalobkyně žalovanou před zahájením řízení písemně upomenula, žalovaná však na předžalobní výzvu nijak nereagovala. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 26. 2. 2020 a podacího lístku ze dne 26. 2. 2020, zástupce žalobkyně žalovanou upomenul o zaplacení částky 35 328,12 Kč, jež je dluhem ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO] dne 20. 10. 2016, na jejímž základě věřitel žalované poskytl částku 20 000 Kč, a povinností žalované bylo ji vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí. Protože dluh nebyl uhrazen, společnost [právnická osoba] jej postoupila žalobkyni, která se v případě marného uplynutí dodatečné lhůty k plnění obrátí s nárokem na soud. Výzva byla předána k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020 pod podacím číslem [anonymizováno]. Jak vyplývá ze smlouvy o prodeji části závodu, společnost [právnická osoba], [IČO] převedla blíže nezjištěného dne (podpisová část s datem podpisu chybí) část závodu označenou jako Divize spotřebitelských úvěrů definovanou v čl. 3 smlouvy o příloze na společnost [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se podává, že společnost [právnická osoba] postoupila soubor pohledávek definovaný v příloze smlouvy žalobkyni dne 11. 12. 2019. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a její právní zástupce adresoval žalované výzvu k zaplacení částky 35 328,12 Kč, jež je závazkem žalované ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností [právnická osoba], která, jak soud zjistil ze smlouvy o prodeji části závodu a ze smlouvy o postoupení pohledávek, není právním předchůdcem žalobkyně. Protože se žalobkyně, ani její zástupce, nedostavila k jednání, zbavila se možnosti vyslechnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., že nesplnila svou důkazní povinnost, když nejenže neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že pohledávka z úvěrové smlouvy [číslo] přešla na žalobkyni, ale stejně tak neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že žalovaná skutečně úvěrovou smlouvu výše uvedeného čísla uzavřela, netvrdila a neprokázala, že před jejím uzavřením věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalované a následně na základě této smlouvy žalované poukázal finanční prostředky. Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 9 odst. 1 zák. č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Za dané situace, při absenci jakýchkoli pro věc relevantních skutkových zjištění, jež by bylo lze subsumovat pod výše citované právní normy, soudu nezbylo, než podanou žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu náklady řízení nevznikly.