28 C 60/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 5. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení ve výroku shora uvedené částky s tvrzením, že mezi účastníky, žalobkyní jako pronajímatelkou a žalovaným jako nájemcem byla dne 3. 2. 2015 uzavřena nájemní smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalovanému přenechala do užívání byt [číslo] v ul. [ulice], [adresa], v Chomutově. Žalovaný řádně neplnil svou povinnost hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu, čímž mu vznikl dluh ve výši 33 500 Kč, sestávající z neuhrazeného nedoplatku služeb za rok 2015 ve výši 11 000 Kč a a za rok 2016 ve výši 22 500 Kč. Svůj dluh k žalobkyni žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 31. 7. 2017. Svou povinnost však nesplnil, ani po předchozí písemné výzvě. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobkyně požaduje částku neoprávněně. Nájemné bylo vždy placeno celé, jinak by žalobkyně nájemní smlouvu neprodloužila, a následně žalovaný na [anonymizováno] zjistil, že žalobkyně za nájemce hradila nižší částku na zálohách přesto, že žalovanému tvrdila, že záloha odpovídá osobám, které jí sdělil. Proto bylo vyúčtování vysoké. Soud ve věci nařídil jednání na 2. 11. 2021, k němuž se žalovaný, po předchozí telefonické omluvě své manželky, nedostavil. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o.s.ř. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Z Uznání dluhu bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2017 žalovaný písemně uznal svůj dluh ve výši 33 500 Kč k žalobkyni co do důvodu i výše, a svým podpisem stvrdil, že dluh vzniklý na základě smlouvy o pronájmu bytu na adrese [adresa žalobce]. Z Předžalobní výzvy vyplývá, že žalobkyně adresovala žalovanému dne 1. 12. 2020 výzvu, v níž skutkově popsala právní vztah účastníků a vyzvala jej, aby dluh ve výši 33 500 Kč, který písemně uznal, uhradil do 31. 12. 2020, jinak se s nárokem obrátí na soud. Z Dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně předala předžalobní výzvu k poštovní přepravě dne 3. 12. 2020, z důvodu, že žalovaný byl v místě, kam byla výzva adresována, neznámý, zásilka se vrátila zpět žalobkyni. Ze Smlouvy o pronájmu bytu uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako podnájemcem se podává, že žalobkyně jako oprávněný nájemce bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v Chomutově přenechává tento byt do podnájmu na dobu určitou od 3. 2. do 3. 5. 2015 žalovanému s tím, že podnájemce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu ve výši 9 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci. Ze Smlouvy o pronájmu bytu uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako podnájemcem soud zjistil, že žalobkyně jako oprávněný nájemce bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v Chomutově přenechává tento byt do podnájmu na dobu určitou od 3. 5. do 3. 5. 2016 žalovanému s tím, že podnájemce se zavázal hradit nájemné a služby spojené s užíváním bytu ve výši 9 000 Kč měsíčně vždy do každého 20. dne v měsíci. Z Nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem je zřejmé, že žalobkyně jako výlučný vlastník bytu [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] v Chomutově přenechala tento byt do užívání na dobu určitou od 3. 5. 2016 do 31. 7. 2017 žalovanému s tím, že podnájemce se zavázal hradit nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci. Na základě popsaných skutkových zjištění dospěl soud k tomuto skutkovému závěru: Žalobkyně přenechala dne 3. 2. 2015 žalovanému do užívání byt [číslo] v domě [adresa] v ulici [ulice] Chomutově Smluvní vztah byl sjednán na dobu určitou a dvěma po sobě jdoucími smlouvami byl opakovaně prodloužen, až do 31. 7. 2017. Účastníci si dohodli, že žalovaný bude žalobkyni hradit měsíční předpis, tj. nájemné a služby, ve výši 9 000 Kč měsíčně, poslední smlouvou, tj. s účinností od 3. 5. 2016 do 31. 7. 2017 se žalovaný zavázal hradit nájemné ve výši 9 000 Kč měsíčně, úhradu služeb smlouva neupravovala. Dne 31. 5. 2017 žalovaný svůj dluh k žalobkyni ve výši 33 500 Kč co do důvodu i výše písemně uznal, a svým podpisem stvrdil, že dluh vzniklý na základě smlouvy o pronájmu bytu na adrese [adresa žalobce]. Podle ustanovení § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2236 odst. 1 o. z. bytem se rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení. Podle § 2246 odst. 1 o. z. strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 2 o. z. pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiěným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Za stěžejní důkaz, o nějž opřel své rozhodnutí, považuje soud písemné uznání dluhu, v němž žalovaný sám deklaroval, že dluh vzniklý nezaplacením nedoplatků služeb za roky 2015 a 2016 ze smlouvy o pronájmu bytu [číslo] v ulici [ulice], [adresa], v Chomutov ve výši 33 500 Kč uhradí do 31. 7. 2017. Neboť se má projeveným uznáním za to, že dluh ze smlouvy o pronájmu bytu, tedy správně smlouvy o nájmu bytu v době uznání existoval, soud se nezabýval odstraňováním rozporů mezi jednotlivými žalobkyní předloženými smlouvami, a bez dalšího uzavřel, že mezi účastníky byl smlouvou ze dne 3. 2. 2015 založen nájemní vztah, podle něhož byl žalovaný oprávněn užívat výše uvedený byt. Nájemní vztah mezi účastníky trval až do 31. 7. 2017. Protože žalovaný řádně neplnil své povinnosti, vznikl mu za roky 2015 a 2016 dluh na službách v žalované výši. Žalovaný se zavázal uhradit jej do 31. 7. 2017, pročež je nejpozději od 1. 8. 2017 v prodlení. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když otázku skutečného prodlení žalovaného nebylo s ohledem na absenci požadavku žalobkyně na zaplacení příslušenství nutno detailněji zkoumat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 700 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.