30 C 79/2020-14 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] u zdejšího soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s o důvod, že uzavřela dne [datum] se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení splatných pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně za jejími dlužníky. Jednou z postoupených pohledávek se měla stát i pohledávka, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala touto žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí byla téhož dne poskytnuta zápůjčka ve výši 7 000 Kč, a to převodem na bankovní účet, který žalovaná jako žadatel uvedla v žádosti o poskytnutí zápůjčky. Smluvní strany si dohodly, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem, kdy právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované zápůjčku na základě její žádosti. Zápůjčka byla žalované poskytnuta v den schválení poskytnutí zápůjčky právní předchůdkyní žalobkyně. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 23. 9. 2015. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením zápůjčky, když dne 23. 9. 2015 zápůjčku právní předchůdkyni žalobkyně ani částečně nesplatila. Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované dne 19. 5. 2020 předžalobní výzvu, ve které ji vyzvala k dobrovolnému splnění povinnosti. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Z potvrzení o provedené platbě prostřednictvím platební brány ThePay.cz, s.r.o. ke dni 24. 8. 2015 má soud za to, že na účet číslo [bankovní účet] byla odeslána částka ve výši 7 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek s datem [datum] soud zjistil, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání této žaloby. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. ledna 2018 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky, která ke dni postoupení činila částku 14 483,28 Kč a vyzvala ji k zaplacení této částky na účet nového věřitele. Z předžalobní upomínky ze dne 7. 5. 2020 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě částky ve výši 16 138,73Kč ve lhůtě do sedmi dnů od doručení této výzvy. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud vycházel rovněž ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o poskytnutí částky v rozmezí stanoveném tímto zákonem na 5 000 Kč do 1 880 000 Kč s tím, že ustanovení tohoto zákona mají přednost před obecnými ustanoveními občanského zákoníku. 6. Podle ust. § 8 písm. a) z.č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, jestliže smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nemá písemnou formu a spotřebitel tuto skutečnost uplatní u věřitele, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. 7. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat od, oč se obohatil. 9. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě skutečností zjištěných z předložených listin soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru nebyla uzavřena písemně. Dále bylo zjištěno, že nebyla zjišťována úvěruschopnost žalované. V řízení však bylo prokázáno, že na účet žalované byla poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč a tato částka je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalované s povinností toto obohacení žalobkyni vydat. Této skutečnosti odpovídá výrok I. rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatňovala svůj nárok na zaplacení shora uvedené částky návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, ale tento nebyl vydán, bylo povinností žalované dle z. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích zaplatit podle položky 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč.