31 C 118/2021-38 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalované zaplacení částky 54 534,77 Kč s příslušenstvím podle smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] kterou dne 15. 2. 2014 uzavřela s žalovanou a na základě které poskytla žalované úvěrový rámec 69 000 Kč, ze kterého byla žalovaná oprávněna čerpat. Žalovaná z úvěrového rámce čerpala, nicméně řádně a včas jej nesplácela, proto žalobkyně úvěr ke dni 29. 10. 2020 zesplatnila. Požadovaná částka sestává z jistiny 53 978,77 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 100 Kč, poplatků ve výši 196 Kč a smluvních pokut ve výši 260 Kč. Žalovaná celkem z úvěrového rámce za dobu jeho trvání vyčerpala 108 000 Kč, žalobkyni však zaplatila pouze 76 150 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalované uvedla žalobkyně, že počítala (mimo jiné) s měsíčním příjmem žalované ve výši 50 000 Kč, příjmem partnera 7 500 Kč a výdaji domácnosti na bydlení ve vlastním domě/bytě ve výši 2 840 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 29. 11. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků (žalobkyně se omluvila). Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Ze smlouvy ze dne 15. 2. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec 29 000 Kč, výše měsíční splátky byla 4 % z dlužné částky. Žalovaná uvedla, že bydlí ve vlastním domě/bytě a že je zaměstnancem s čistým měsíčním příjmem 50 000 Kč, dále že čistý měsíční příjem partnera je 15 000 Kč. Dle potvrzení SOLUS se žalobkyně dne 14. 2. 2014 dotazovala na žalovanou v registru SOLUS s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“. Z úvěrových podmínek a sazebníku poplatků, které byly přiložen k úvěrové smlouvě, soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná celkem vyčerpala částku 108 000 Kč a uhradila částku 76 150 Kč. Z dopisu ze dne 29. 10. 2020 (odeslaného dle podacího archu dne 30. 10. 2020) vyplývá, že žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 19. 11. 2020 právní zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalované o čistém měsíčním příjmu 50 000 Kč, aniž by jej žalobkyně jakkoli dokládala a aniž by jej žalobkyně jakkoli ověřovala (např. z výpisu z účtu, výplatních pásek apod.). Totéž platí pro příjem partnera ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně ani nijak neověřovala, že žalovaná skutečně žije ve vlastním domě/bytě (např. výpisem z katastru nemovitostí). Konečně pak žalobkyně ani nijak neposuzovala výdaje žalované, jejichž ani hrubý odhad není v žádném z předložených dokumentů uveden. Tím, že žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování výdajů a na ověřování příjmu žalované, jejího partnera a formy jejich bydlení, neposuzovala úvěruschopnost žalované řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta celkem částka 108 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila celkem 76 150 Kč. Ohledně částky 31 850 Kč se tedy žalovaná na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila, neboť se jedná o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 11. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 4. 11. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 31 850 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl. 8. Přestože žalovaná byla (při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, ohledně kterého byla žalobkyně ve výroku II. také neúspěšná) ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.