31 C 121/2021-86 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 46 919,26 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovanou dne 27. 6. 2019 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč s úrokovou sazbou 167,75 % ročně, který jí vyplatila dne 28. 6. 2019. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 3 325 Kč, splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované v příslušných registrech a na základě informací poskytnutých žalovanou. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky úvěru splatné dne 17. 1. 2020 po dobu delší než 65 dnů, čímž došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 26. 4. 2020. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení jistiny 32 087 Kč, smluvní pokuty za prodlení se splátkami 1 996 Kč, nákladů spojených s upomínáním 1 000 Kč, smluvní pokuty 0,1 % z jistiny po zesplatnění celkem 11 836,26 Kč, a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 26 552,15 Kč od 24. 3. 2020 do zaplacení. Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani po předžalobní výzvě. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 14. 4. 2021, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v její nepřítomnosti. 4. Smlouvou úvěru [číslo] ze dne 27. 6. 2019 a navazujícím oznámením o schválení úvěru ze dne 1. 7. 2019 (odeslaného žalované dle dodejky dne 2. 7. 2019) se žalobkyně, která je vedena v registru ČNB nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč s úrokovou sazbou 167,75 % ročně. Žalovaná se zavázala úvěr splatit prostřednictvím 18 měsíčních splátek po 3 325 Kč, jak dále vyplývá i ze splátkového kalendáře. Pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně účtovat žalované smluvní pokutu 499 Kč a náhradu nákladů spojených s upomínáním 200 Kč (odst. 6.1. a 6.2.) a dále že v případě prodlení s jakoukoli splátkou delším než 65 dnů dochází k automatickému zesplatnění úvěru, po kterém je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně ze zesplatněné jistiny (odst. 6.3. a 6.5.). Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila 4 splátky úvěru (po 3 325 Kč) před zesplatněním, a po zesplatnění zaplatila ještě dne 27. 7. 2020 částku 500 Kč a dne 24. 9. 2020 částku 500 Kč. Dopisem ze dne 22. 3. 2020 žalobkyně úvěr zesplatnila. Z hodnocení klienta ze dne 27. 6. 2019 vyplývá, že žalovaná uvedla pravidelný měsíční příjem ve výši 16 500 Kč, jedno dítě v domácnosti s výdaji 2 000 Kč a výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč, navíc byla započítána částka životního minima 3 410 Kč a výše splátek z jiných závazků vůči žalobkyni ve výši 2 315 Kč. Ostatní výdaje na 200 Kč. Celkové výdaje tak byly vyčísleny na částku 9 325 Kč. Dle pracovní smlouvy byla žalovaná zaměstnána jako dělnice na dobu určitou do 31. 10. 2019. Dle výplatních pásek a částečných výpisů z účtů byla žalované v měsících 05 a 06/2019 vyplacena měsíční mzda ve výši 10 337 Kč, resp. 16 343 Kč. Žalobkyně rovněž disponovala kopií občanského průkazu žalované. Dle výpisu z registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací byla smlouva s žalovanou vyhodnocena jako s vyšším rizikem. Z dokladu o vyplacení úvěru a z informace o účtu vyplývá, že dne 28. 6. 2019 byla žalované vyplacena částka 30 000 Kč na účet, jehož byla majitelkou. Dopisy ze dne 20. 4. 2020, 23. 3. 2020 a 20. 2. 2020 žalobkyně opakovaně upozorňovala žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Z dopisu ze dne 9. 9. 2020 (odeslaného dle podacího archu dne 10. 9. 2020) bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Ze splátkových kalendářů, všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, žádosti o úpravu splátek, potvrzení o odkladu splátek, vyjádření znalce, a předsmluvního formuláře soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 27. 6. 2019 s žalovanou úvěrovou smlouvu, dle které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, jež jí byla dne 28. 6. 2019 odeslána na účet. Žalovaná zaplatila žalobkyni 4 splátky ve výši 3 325 Kč před zesplatněním úvěru a poté částku 1 000 Kč po zesplatnění úvěru, tj. celkem částku 14 300 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy podrobněji nezkoumala výdaje žalované. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Podle § 78 odst. 1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Dle odst. 2 téhož poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména: a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následující o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedostatečným způsobem zkoumala výdaje žalované, které má v rámci zkoumání úvěruschopnosti rovněž povinnost archivovat ve smyslu § 78 ZSÚ. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalované o tom, že její náklady na bydlení činí pouze měsíčně 1 400 Kč (včetně veškerých poplatků a plateb za energie). Dále lze za krajně nepravděpodobné považovat výdaje na dítě ve výši pouhých 2 000 Kč měsíčně a pravidelné náklady na dopravu, záliby apod. ve výši 200 Kč. Mimo uvedeného také žalobkyně věděla o tom, že má žalovaná bankovní účet (na který jí úvěr vyplácela), přesto si od ní nevyžádala úplné výpisy z tohoto účtu (nejen příchozí příjmy), ačkoli by právě z nich mohly vyplynout pravidelné výdaje žalované a její celková finanční situace. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované posoudila dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 30 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohace