31 C 165/2021-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 11 180 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovanou dne 26. 4. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 7 000 Kč, který však žalovaná spolu s úroky a poplatky řádně nesplatila, neboť dosud uhradila jen 1 600 Kč. 2. Žalovaná potvrdila, že úvěrovou smlouvu na 7 000 Kč s předchůdkyní žalobkyně uzavírala a že tuto částku i obdržela. Před uzavřením úvěrové smlouvy po ní nikdo doklady o jejích příjmech a výdajích nechtěl, přičemž v dané době měla důchod ve výši, která je uvedena v žádosti o zápůjčku, nicméně na bydlení v dané době vydávala asi 7 500 Kč měsíčně, nikoliv jen 1 000 Kč, která je uvedena v žádosti. Žádost fyzicky vyplňovala obchodní zástupkyně [právnická osoba] [anonymizováno], přičemž neví, proč je tam uvedená pouze částka 1 000 Kč. Žalovaná dále požádala o povolení splátek ve výši 500 Kč měsíčně s tím, že si vyšší splátky se svým důchodem ve výši 10 000 Kč měsíčně a s výdaji okolo 9 000 Kč nemůže dovolit 3. Z ústního jednání dne 8. 12. 2021 se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 4. Na základě žádosti o zápůjčku ze dne 25. 4. 2018 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovanou téhož dne smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč. V žádosti byl uveden příjem ze starobního důchodu 8 798 Kč a výdaje 1 000 Kč na bydlení a ostatní výdaje 4 000 Kč. Žalovaná dle přehledu splátek dosud uhradila 1 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (odeslaného dle podacího lístku dne 13. 12. 2019) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Z dopisu ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 vyplývá, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč, ze které žalovaná splatila 1 600 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů žádným způsobem nevyplývá, zda a případně jak zkoumala a ověřovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 8. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 7 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť nedoložila, zda vůbec a případně jak zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalované, která sice potvrdila výši svého tehdejšího důchodu, jakkoliv po ní nebylo vyžadováno jeho doložení, nicméně rozporovala správnost výdajů na bydlení, které byly podstatně vyšší (7 500 Kč namísto 1 000 Kč). Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Bez ohledu na to, zda žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, soudu je nepředložila, a proto neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované byla poskytnuta částka 7 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 1 600 Kč, a proto jí s ohledem na neplatnost smlouvy vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu) ve výši 5 400 Kč, které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 22. 4. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 23. 4. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 11. Přestože měla žalovaná převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila, resp. se jich výslovně vzdala. 12. Soud žalované povolil uložené povinnosti plnit v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně, jejichž výší lze s ohledem na osobní poměry žalované považovat za přiměřenou, neboť ke splacení by mělo dojít cca do 1 roku. Možnost splácet dluh byla žalované povolena pod ztrátou výhody splátek s tím, neuhradí-li byť jedinou splátku, stane se dluh splatným v celé výši