31 C 180/2021-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 7 547 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela s žalovaným dne 18. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 6 000 Kč, kterou však žalovaný řádně nesplatil, neboť dosud uhradil jen 3 067 Kč. Předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údaje, které uvedl v zákaznické kartě. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K ústnímu jednání dne 8. 12. 2021 se nedostavil žádný z účastníků, žalobkyně se omluvila, žalovaný bez omluvy, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 4. Na základě provedených důkazů učinil osud následující závěr o skutkovém stavu: Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 6. 2017, [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 6 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 odeslaným dne 4. 9. 2020 právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla podle smlouvy o půjčce žalovanému částku 6 000 Kč, ze které žalovaný vrátil předchůdkyni žalobkyně částku 3 067 Kč. Z žalobkyní předložených důkazů žádným způsobem nevyplývá, zda a případně jak zkoumala a ověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (kterým se pro účely cit. zákona rozumí i zápůjčka), či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 8. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná jen z části. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (o.z.), nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně zjevně rezignovala na svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, když vycházela jen z údajů uvedených žalovaným, jiné důkazy k tomu neoznačila. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je sankcionováno neplatností (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že dle cit. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru byla uzavřená smlouva o zápůjčce absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejm. k úhradě úroků, poplatků, smluvních pokut či jiných smluvních nároků. Tím, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 6 000 Kč, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plnění z právního důvodu, který odpadl), které byl podle § 2 991 odst. 1 a 2 a násl. o.z. povinen vydat. Žalovaný však dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil pouze 3 067 Kč, takže žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení nadále dluží částku 2 933 Kč, kterou již dále neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzývala k vydání bezdůvodného obohacení, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 8. 11. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 9. 11. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 2 933 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 9. Přestože měl žalovaný převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu nějaké vznikly.