31 C 277/2020-31 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 6 379 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 2. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, a na základě které byly žalovanému poskytnuty prostředky ve výši 3 500 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit do 19. 4. 2019 spolu s poplatkem ve výši 797 Kč, což řádně a včas neučinil, když uhradil jen 1 000 Kč. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala i náklady na upomínky v celkové výši 500 Kč. Žalobkyně v důsledku prodlení účtovala žalovanému i smluvní pokutu ve výši 1 582 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 26. 5. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise. 4. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o zápůjčce ze dne 20. 2. 2019 se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 3 500 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčené finanční prostředky vrátit do 19. 4. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 797 Kč. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného a dále byl sjednán poplatek 500 Kč za každou písemnou upomínku. Tato smlouva je podepsána pouze zástupci žalobkyně, nikoliv žalovaným. Dle části výpisu z účtu zaslala žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 20. 2. 2019 částku 3 500 Kč. Dle dopisů ze dne 26. 4. 2019, 3. 5. 2019 a 10. 5. 2019 vystavila žalobkyně žalovanému upomínky k zaplacení dluhu, nicméně žalobkyně neprokázala, že by tuto dopisy žalovanému odeslala. Dopisem ze dne 21. 2. 2020 (odeslaného dle podacího lístku dne 21. 2. 2020) zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu. Ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovaným. Předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalovaného, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena právě s žalovaným jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaný měl vůli smlouvu uzavřít. Nad rámec toho ani žalobkyně řádně netvrdila, natož aby prokázala řádně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalovanému ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky a smluvní pokutu. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému na účet uvedený ve smlouvě odeslala částku 3 500 Kč. Protože pro přijetí této platby neměl žalovaný právní důvod, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení, které byl podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh uhradil pouze 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 21. 8. 2020, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 22. 8. 2020, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 20. 4. 2019. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 2 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části ohledně příslušenství žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 8. Přestože měl žalovaný (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.