31 C 398/2020-58 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou domáhá na žalovaném zaplacení částky 40 873,31 Kč s příslušenstvím, když uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 31. 12. 2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěrový rámec 48 000 Kč, ze kterého byl žalovaný oprávněn čerpat. Žalovaný z úvěrového rámce čerpal, nicméně řádně a včas jej nesplácel, proto žalobkyně úvěr ke dni 13. 8. 2020 zesplatnila. Požadovaná částka sestává z jistiny 39 643,31 Kč, z nákladů na vymáhání 230 Kč a smluvních pokut 1 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil splátky v celkové výši 25 937 Kč. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedla žalobkyně, že u žalovaného počítala (mimo jiné) s měsíčním příjmem 20 500 Kč a výdaji domácnosti na bydlení v podnájmu ve výši 1 552 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 13. 9. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, a zjistil z nich následující skutečnosti: Ze smlouvy ze dne 31. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec 48 000 Kč, výše měsíční splátky byla 4 % z dlužné částky. Ve smlouvě bylo sjednáno také pojištění, za které měl žalovaný platit 2,5 % z aktuální splátky. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem vyčerpal částku 47 617 Kč a uhradil částku 25 937 Kč. Z dopisu ze dne 13. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k splacení celého úvěru. Z dopisu ze dne 4. 9. 2020 a podacího archu ze dne 8. 9. 2020 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný již žalobkyni v době uzavření smlouvy jeden úvěr splácel, a dne 25. 12. 2018 byla odmítnuta jeho žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč. Z úvěrových podmínek, rámcové pojistné smlouvy a pojistných podmínek soud žádné relevantní skutečnosti nezjistil. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Mezi žalobkyní a žalovaným sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně nedoložila, že řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Jestliže žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný bydlí v podnájmu, a neověřila výši podnájemného a plateb za energie z podnájemní smlouvy, SIPO nebo pravidelných plateb z účtu (o kterém vzhledem k předchozí smlouvě uzavřené se žalovaným věděla), již z této skutečnosti lze učinit závěr, že neposuzovala úvěruschopnost žalovaného na jeho výdaje stránce řádně. Totéž pak platí na příjmové stránce u tvrzeného příjmu žalovaného 20 500 Kč, když z žádného z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně existenci příjmu a jeho výši jakkoli ověřovala (např. z pracovní smlouvy, výplatních pásek apod.). Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 47 617 Kč, na kterou žalovaný uhradil celkem 25 937 Kč. Ohledně částky 21 680 Kč se tedy žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť se jedná o plnění z neplatného právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 o. z. Žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení, soud proto považoval za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 20. 8. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 21. 8. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. Soud proto žalobě co do částky 21 680 Kč s příslušenstvím vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbytku žalobu s odkazem na shora uvedené ve výroku II. zamítnul. 7. Přestože žalovaný byl ve věci převážně úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.