31 C 67/2021-41 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 135,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 5. 12. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), přičemž požadovaná částka sestává z jistiny úvěru 3 500 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 2 635,85 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 27. 9. 2021. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 6. 9. 2021), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o úvěru, neboť předložená smlouva o úvěru neobsahuje podpis žalované, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaná měla vůli smlouvu uzavřít. Soud nicméně považuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 500 Kč, neboť z potvrzení o platbě ze dne 18. 2. 2020 a ze sdělení [právnická osoba] vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně dne 5. 12. 2018 odeslala na účet, který byl zřízen pro žalovanou, částku 3 500 Kč. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena smlouvou ze dne [datum], nedoložila, že předchůdkyně žalobkyně řádně uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru (že žalovaná projevila vůli smlouvu uzavřít). Žalobkyně nicméně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 3 500 Kč, a žalovaná se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatila dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., plněním, které jí bylo poskytnuto bez právního důvodu a které dosud nevydala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 3. 9. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 4. 9. 2021, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Přestože žalovaná byla (po zohlednění celého předmětu řízení, včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu, které žalobkyni nebylo přiznáno) ve věci převážně úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by jí nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.