7 C 250/2020-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí výše uvedenou částku s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že na základě objednávky žalované byla mezi účastníky uzavřena smlouva o připojení k síti internet dne [datum]. Nedílnou součástí smlouvy je předávací protokol ze dne [datum]. Podpisem předávacího protokolu přenechala žalobkyně žalované do užívání zařízení WiFI Router TP-LINK WR840N. Převzetí zařízení žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se s převzetím zařízení zavázala v případě ztráty či poškození zařízení uhradit částku za zařízení v plné výši. Na základě výpovědi ze dne 12. 12. 2018 došlo uplynutím výpovědní lhůty ke dni 31. 1. 2019 k uplynutí doby výpůjčky. Žalovaná měla povinnost vrátit vypůjčené zařízení nejpozději do 31. 1. 2019. Žalovaná svoji povinnost – vrátit zařízení nesplnila a vznikla ji tak povinnost zaplatit žalobkyni hodnotu vypůjčeného a nevráceného zařízení v celé výši. Žalobkyně vyúčtovala žalované daňovým dokladem ze dne [datum] částku 990 Kč (za WiFI Router TP-LINK WR840N) splatnou dne 28. 2. 2019. Žalovaná svou povinnost nesplnila a dnem 1. 3. 2019 se dostala do prodlení s úhradou vyúčtované částky. K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána výzvou k plnění. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci se nevyjádřili k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Ze smlouvy o připojení k síti internet ze dne [datum] má soud za prokázané, že smlouva byla uzavřena mezi účastníky řízení. Jejím předmětem bylo připojení žalované k síti internet a povinnost žalované za tyto služby uhradit smluvní cenu. Strany se rovněž dohodly, že výpovědní lhůta činí tři měsíce a počíná běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Součástí smlouvy byl rovněž předávací protokol ze dne [datum], kde žalovaná potvrdila převzetí zde specifikovaného zařízení WiFI Router TP-LINK WR840N v ceně 990 Kč a zároveň se zavázala v případě ztráty či poškození zařízení uhradit jeho cenu v plné výši bez ohledu na amortizaci. 5. Z výpovědi smlouvy ze dne 12. 12. 2018 vyplynulo, že tuto podepsaly obě smluvní strany a prohlásily zde, že smlouva bude ukončena dnem 31. 1. 2019. Žalovaná bere na vědomí, že do tohoto termínu musí vrátit veškeré zapůjčené zařízení. 6. Fakturou [číslo] ze dne 1. 2. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované za nevrácení zařízení částku 990 Kč se splatností dne 28. 2. 2019. 7. Předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2020 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky. Výzva byla na adresu žalované odeslána dne 9. 4. 2020. 8. Dle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o připojení k síti internet. Podle předávacího protokolu žalovaná převzala v protokolu specifikované zařízení a stvrdila, že v případě poškození nebo ztráty uhradí částky za zařízení v plné výši. Následně došlo k výpovědi smlouvy, a to ke dni 31. 1. 2019. Žalovaná vzala na vědomí, že do tohoto data musí vrátit žalobkyni veškeré zapůjčené zařízení. Fakturou ze dne [datum] splatnou 28. 2. 2019 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě částky 990 Kč. Žalovaná zařízení nevrátila a jeho cenu neuhradila, porušila svou smluvní povinnost. S ohledem na shora uvedené uložil soud žalované povinnost uhradit kupní cenu zařízení (§ 1721 občanského zákoníku). Protože žalovaná nesplnila svůj finanční závazek řádně a včas, je s jeho úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Soud proto žalobci přiznal úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 300 Kč (400 + 900).