7 C 256/2021-50 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 12. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí výše uvedenou částku s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) dne 22. 8. 2017 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací společnosti [právnická osoba], s nimiž se žalovaná seznámila, souhlasila s jejich zněním a zavázala se je dodržovat. Tímto způsobem se součástí smlouvy stal rovněž ceník [právnická osoba]. Předmětem smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytovat žalované sjednané služby za sjednaných podmínek a závazek žalované zaplatit v ceníku sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl s žalovanou sjednán pronájem přijímacího zařízení a to MODEM COMPAL CH7465LG ED3 WIFI EMTA (výrobní číslo [anonymizováno]). Převzetí zařízení stvrdila žalovaná podpisem na zakázkovém listu ze dne 22. 8. 2017. Žalovaná řádně nehradila sjednanou cenu za pronajaté zařízení (70 Kč za měsíc), kterou jí právní předchůdkyně žalobkyně účtovala a to: dokladem [číslo] splatným 20. 1. 2018 na 70 Kč, dokladem [číslo] splatným 20. 2. 2018 na částku 70 Kč, dokladem [číslo] splatným 20. 3. 2018 na částku 70 Kč a dokladem [číslo] splatným 20. 4. 2018 ve spojení s dobropisem [číslo] splatným 5. 5. 2018 na částku 42,91 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 9. 5. 2018. Odstoupením byla žalované poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužnou částku za poskytnuté služby a byla upozorněna na povinnost vrátit zařízení. Žalovaná byla povinna vrátit zařízení do 14 dnů od ukončení smlouvy. Pro případ nevrácení byla žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu. Žalovaná nevrátila předmětné zařízení, a proto žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 6. 2019 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalované postoupení pohledávky písemně oznámila. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované upomínku, a to dne 20. 1. 2020. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 21. 9. 2021, č. j. 7 C 256/2021-45, vyzvána, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřila k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedla, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčila rozhodné skutečnosti ve věci a aby označila důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byla žalovaná usnesením vyzvána, aby se ve stejné lhůtě vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaná byla zároveň upozorněna, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak její souhlas předpokládal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání ve svém podání ze dne 27. 9. 2021. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 22. 8. 2017 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Žalovaná si ve smlouvě mimo jiné objednala služby spočívající v pronájmu zařízení a zavázala se hradit cenu těchto služeb. Podpisem Smlouvy žalovaná vzala mimo jiné na vědomí, že v případě pokud nevrátí pronajaté zařízení včas a v pořádku zavazuje se uhradit smluvní pokutu dle ceníku. Podle zakázkového listu bylo žalované předáno jedno zařízení. Žalované vznikl dluh v celkové výši 2 252,91 Kč. Protože žalovaná dluh neuhradila, právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 9. 5. 2018 od Smlouvy odstoupila. Žalovaná poskytnuté zařízení ve lhůtě 14 dnů od ukončení Smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně nezaslala, a to ani dodatečně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla předmětná pohledávka postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalované postoupení pohledávky písemně oznámila. 6. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 odst. 1 občanského zákoníku, nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je po právu. Soud v daném případě zjistil, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována k vedení sporu na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 22. 8. 2017 Smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (§ 1746 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná byla seznámena se Všeobecnými podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a s Ceníkem služeb, což stvrdila svým podpisem smlouvy. Na základě Smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytovala žalované objednané služby elektronických komunikací, a za tím účelem jí rovněž dočasně poskytla shora specifikované přijímací zařízení. Žalovaná se zavázala v souladu s čl. 7 ./7.4. Všeobecných podmínek vrátit pronajaté zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy, když soustavně nehradila řádně a včas ceny za poskytnuté služby elektronických komunikací a předchůdkyně žalobkyně od smlouvy dopisem ze dne 9. 5. 2018 odstoupila (čl. 2 .7.3.2. Všeobecných podmínek). V souladu s čl. 7 ./7.4. Všeobecných podmínek byla žalovaná povinna vrátit předchůdkyni žalobkyně pronajaté přijímací zařízení. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, ani po výzvě, vznikla jí v souladu se smlouvou, ve spojení s 7./7.6. Všeobecných podmínek a Ceníkem služeb, povinnost zaplatit předchůdkyni žalobkyně sjednanou smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč za nevrácené přijímací zařízení. Protože žalovaná k výzvě předchůdkyně žalobkyně smluvní pokutu nezaplatila, uložil jí soud povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Dále má soud za prokázané, že ve Smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ze dne 22. 8. 2017 ve spojení s Všeobecnými podmínkami a Ceníkem služeb byla mezi účastníky platně sjednána smlouva o nájmu věci (§ 2201 občanského zákoníku), na jejímž základě žalobkyně pronajala žalované výše specifikované doplňkové zařízení. Žalovaná se zavázala platit žalobkyni nájemné ve výši 70 Kč měsíčně za zařízení. Žalovaná však řádně a včas neuhradila nájemné za období od 23. 12. 2017 do 22. 4. 2018, čímž porušila povinnost vyplývající jí z § 2217 občanského zákoníku a dluží tak žalobkyni nájemné v celkové výši 252,91 Kč. S ohledem na výše uvedené soud přiznal žalobkyni ve výroku tohoto rozsudku částku celkem ve výši 2 252,91 Kč, sestávající z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 2 000 Kč a dlužného nájemného za zařízení ve výši 252,91 Kč, včetně úroků z prodlení (dle ust. § 1970 občanského zákoníku a na