8 C 222/2021-69 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit 4 562,15 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 113,42 Kč, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 4 562,12 Kč od 17.7.2020 až do zaplacení a úrokem z částky 4 162,98 Kč ve výši 39,9 % ročně od 17.7.2020 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [příjmení]“), uzavřel se žalovaným dne 19.3.2018 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena na základě návrhu na uzavření smlouvy učiněného ze strany žalovaného, který [příjmení] bez výhrad akceptovala. Nedílnou součástí smlouvy jsou rovněž Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. Žalovaný se zavázal splácet [anonymizováno] úvěr v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 481 Kč, když první splátka byla splatná dne 25.4.2018 a každá další splátka pak byla splatná vždy k 25. dni v měsíci. [příjmení] [příjmení] a žalovaným bylo též sjednáno úročení půjčky ve výši 39,9 % ročně a žalovaný se dále zavázal hradit další případné platby, zejména poplatky dle Smlouvy, resp. aktuálního Sazebníku poplatků. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, [příjmení] jej písemně upozornila, aby tento stav napravil. Následně, v důsledku trvajícího porušení povinností žalovaného, [příjmení] pohledávku žalovaného s účinností ke dni 16.07.2020 zesplatnila dle Produktových podmínek. Bance tak vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném okamžité splacení veškerých závazků vyplývajících ze smlouvy a zároveň uplatnila své právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 16.7.2020, v němž byl rovněž vyzván k zaplacení zůstatku úvěru a upozorněn na možnost vymáhání dané pohledávky. Dne 23.3.2021 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [příjmení] a žalobcem dne 17.3.2021 postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 4 675,57 Kč. Ode dne postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby, tedy od 23.3.2021 do 3.6.2021, nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce proto nadále žádá úhradu úroku z úvěru ve výši 39,90% ročně z dlužné jistiny úvěru 4 162,98 Kč od 17.7.2020 do zaplacení. V souladu se Smlouvou žalobce dále žádá zaplacení úroků z prodlení 8,25% ročně z částky úvěru ve výši 4 562,15 Kč sestávají z dlužné jistiny ve výši 4 162,98 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 399,17 Kč. Žalovaný dluh nevyrovnal i přes zaslání předžalobní upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Z listiny označené jako Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce vyplynulo, že tuto podepsala [příjmení] dne 19.3.2018 s tím, že akceptuje půjčku vůči žalovanému ve výši 10 000 Kč. 5. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce a Rámcové smlouvy podepsaných [příjmení] a žalovaným dne 19.3.2018 vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet za podmínek shora uvedených. K těmto žalobce dále doložil sjednanou nedílnou součást těchto listin, a sice Produktové podmínky, Sazebník poplatků a Všeobecné obchodní podmínky. 6. Z upomínky ze dne 29.6.2020 vyplynulo, že tuto adresovala [příjmení] žalovanému s tím, že pokud nebude okamžitě vyrovnán dluh z předmětné zápůjčky dojde k jejímu zesplatnění. Dle poštovního archu byla tato písemnost žalovanému následující den odeslána. Z oznámení ze dne 16.7.2020 vyplynulo, že toto adresovala [příjmení] žalovanému s tím, že s ohledem na neplnění povinností žalovaného prohlašuje předmětnou zápůjčku za splatnou. Dle podacího lístku byla tato písemnost následující den odeslána. 7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] vyplynulo, že dne 19.3.2018 byla čerpána půjčka ve výši 9 980 Kč. Z dalších výpisů z daného účtu vyplynulo, že žalovaný na splacení půjčky následně uhradil 14 121 Kč. 8. Z oznámení ze dne 1.4.2021 vyplynulo, že [příjmení] oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci a zároveň jej informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího archu byla tato výzva žalovanému odeslána stejného dne. 9. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobce dne 13.5.2020 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 17.3.2021 mezi žalobcem a [příjmení] bylo soudem zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobce, mj. včetně předmětné pohledávky za žalovaným. 11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 14 121 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobci, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu také zaslána předžalobní výzva, jak je shora uvedeno. 12. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 13. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 15. Dle § 87 odst. 1 zákona o úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaný obdržel 10 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil 14 121 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. 17. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o peněžitou zápůjčku poskytnutou spotřebiteli. Žalobce pak ani netvrdil a tím méně pak prokázal, že se jeho právní předchůdce schopností žalovaného splácet úvěr jakkoliv zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru). Z daného důvodu pak soudu nezbylo než danou smlouvu shledat neplatnou. 18. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepři