8 C 297/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 10.2.2019 do zaplacení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], dne 8.9.2015 smlouvu o zápůjčce [číslo] to za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Před samotným uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil dle pokynů uvedených na internetovém portálu žádost o poskytnutí zápůjčky, kterou odeslal právnímu předchůdci žalobce, kdy nutným předpokladem pro odeslání bylo seznámení se s obchodními podmínkami, obsahem návrhu smlouvy jakož i se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru, kdy s nimi odesláním výslovně souhlasil. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne 22.11.2018 zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit spolu nejpozději do 9.2.2019. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobce neuhradil ničeho. Pohledávku za žalovaným pak právní předchůdce žalobce postoupil na základě smlouvy ze dne 20.2.2019 žalobci. Žalovaný ničeho neuhradil ani přes zaslání předžalobní výzvy, žalobce požaduje uhradit pouze skutečně poskytnutou částku. 2. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.2.2019 vyplynulo, že výše specifikovaná společnost postoupila pohledávku za žalovaným žalobci. Z výpisu z internetového bankovnictví právního předchůdce žalobce vyplynulo, že dne 22.11.2018 odeslal na zde specifikovaný bankovní účet ([bankovní účet]) částku 10 000 Kč. Žalobce rovněž předložil předžalobní výzvu, z níž je v kombinaci s rovněž doloženým poštovním archem zřejmé, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby písemností odeslanou dne 21.1.2020. Dále žalobce předložil nikým nepodepsanou smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 22.11.2018, kde je jako věřitel uvedena zmíněná společnost a jako klient žalovaný. Z emailu ze dne 19.11.2018 vyplynulo, že tento adresoval právní předchůdce žalobce na adresu [email], kam sdělil, že žádost o půjčku byla přijata. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: [právnická osoba] zaslala dne 22.11.2018 na bankovní účet žalovaného 10 000 Kč. Pohledávku za žalovaným postoupila zmíněná společnost žalobci, jak je shora uvedeno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení upomínkou odeslanou dne 21.1.2020. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce (co se týče závazku za žalovaným) převedl na účet žalovaného 10 000 Kč, ovšem po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nebyl prokázán žádný právní titul k takovému úkonu. Pro úplnost je třeba zmínit, že i výpis z účtu prokazující zaslání výše uvedených částek mezi zmíněnými subjekty nevykazují přílišné formální obsahové kvality a soud přistoupil k výše uvedeným závěrům o jejich obsahu jen s přihlédnutím k naprosté procesní pasivitě žalovaného. Z žádného provedeného důkazu však ani při zohlednění této pasivity a při přihlédnutí k nerozporovaným tvrzením žalobce nevyplývá, že by žalovaný provedl jakýkoliv relevantní úkon směřující k uzavření smlouvy o úvěru s žalobcem tvrzeným obsahem. Bylo pouze prokázáno, že žalobce disponuje identifikačními údaji žalovaného a listinami shora uvedenými, aniž by bylo jakkoli doloženo, že tyto údaje právnímu předchůdci žalobce sdělil žalovaný a jakým způsobem. Nebylo tak nijak prokázáno, že by se smlouva doložená žalobcem dostala do sféry dispozice žalovaného a ten následně vyjádřil, ať již jakýmkoliv způsobem, vůli tuto smlouvu uzavřít. Skutečnosti nyní uvedené jsou dle názoru soudu pro takový závěr nedostatečné, svou neúčastí při jednání soudu se žalobce vzdal možnosti být vyzván k doplnění důkazů. Pokud pak bylo prokázáno pouze to, že právní předchůdce žalobce uhradil žalovanému 10 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve v předžalobní upomínce odeslané dne 21.1.2020. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 24.1.2020, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci pouze marginální neúspěch spočívající v části požadovaného příslušenství. Náklady řízení na straně žalobce v daném případě nákladů na za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH, jehož je advokát zastupující v této věci dle ověření soudem plátcem, v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Pro úplnost soud ohledně kvalifikace nákladů na právní zastoupení dodává, že žalobce je jen u zdejšího soudu iniciátorem několika desítek řízení, přičemž jedná se v prakticky vždy o postoupené finanční pohledávky a jejich vymáhání. Žalobu prakticky totožného znění žalobce podal např. ve věcech vedených zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka].