8 C 348/2020-63 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit mu částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž uvedeným. V odůvodnění uvedl, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalovanému finanční částka ve výši žalované jistiny, kterou se zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky do 17.8.2015. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve zmíněné výši, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z výpisu z obchodního rejstříku [země] má soud za osvědčenou subjektivitu žalobce. Z výpisu z bankovního účtu vyplynulo, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne [datum] odesláno 3 000 Kč. Z prohlášení ze dne [datum] vyplynulo, že toto podepsal žalovaný a shora uvedená společnost, kde žalovaný potvrdil přijetí 3 000 Kč a zavázal se je vrátit do 15.8.2015, přičemž jako svůj bankovní účet uvedl účet shora uvedený. Dále žalobce doložil dvě listiny adresované žalovanému, a sice předžalobní upomínku a oznámení o postoupení pohledávky, dle přiloženého poštovního archu byly tyto žalovanému odeslány. Žalobce rovněž doložil další podepsané listiny, a sice standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky smlouvy o úvěru a smlouvu o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.12.2017 mezi žalobcem a shora uvedenou společností má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobci. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dne 13.7.2015 částku ve výši žalované jistiny, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 15.8.2015, což neučinil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena shora uvedenou společností žalobci, což bylo žalovanému oznámeno, tento byl rovněž vyzván k plnění před podáním žaloby. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce převedl na účet žalovaného 3 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 15.8.2015. Jelikož tak neučinil, resp. v řízení netvrdil a tím méně prokázal, že by tak učinil, uložil mu splnění této povinnosti soud s odkazem na jím vyjádřený závazek a § 2390 občanského zákoníku. Jelikož tak žalovaný neučinil řádně a včas, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci, jemuž byla pohledávka za žalovaným postoupena, pak náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).