8 C 377/2020-61 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalované povinnost uhradit mu částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž uvedeným. V odůvodnění uvedl, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobce poskytnuta žalované finanční částka ve výši žalované jistiny, kterou se zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky do 12.5.2015. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve zmíněné výši, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobce nepožaduje. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobce se z jednání soudu omluvil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Žalovaná ve věci uvedla, že si již na celou záležitost s odstupem času nevzpomíná, podpis na doložené smlouvě je nicméně její. Z výpisu z obchodního rejstříku Kypru má soud za osvědčenou subjektivitu žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi shora uvedenou společností a žalovanou vyplynulo, že žalovaná potvrdila přijetí 1 000 Kč, které se zavázala vrátit do 12.5.2015. Dále žalobce doložil dvě listiny adresované žalované, a sice předžalobní upomínku a oznámení o postoupení pohledávky, dle přiloženého poštovního archu byly tyto žalované odeslány. Žalobce rovněž doložil další listiny, nepodepsané, a sice standardní informace o spotřebitelském úvěru a standardní podmínky smlouvy o úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21.12.2017 mezi žalobcem a shora uvedenou společností má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou žalobci. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dne 10.4.2015 částku ve výši žalované jistiny, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 12.5.2015, což neučinila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena shora uvedenou společností žalobci, což bylo žalované oznámeno, byla rovněž vyzvána k plnění před podáním žaloby. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Z provedeného řízení vyplynulo, že právní předchůdce žalobce poskytl v hotovosti žalované 1 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 12.5.2015. Jelikož tak neučinila, resp. v řízení netvrdila a tím méně prokázala, že by tak učinila, uložil jí splnění této povinnosti soud s odkazem na jí vyjádřený závazek a § 2390 občanského zákoníku. Jelikož tak žalovaná neučinila řádně a včas, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci, jemuž byla pohledávka za žalovanou postoupena, pak náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).