1 C 61/2022-55 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % z částky 8 000 Kč od 11. 10. 2015 do zaplacení. V odůvodnění uvedla, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 9. 2015, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], se sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta žalované finanční částka ve výši uvedené ve smlouvě, kterou se zavázala uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky do 10. 10. 2015. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí zápůjčky žalobkyně nepožaduje. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Žalobkyně nedisponuje doklady o prověření úvěryschopnosti žalované a pokud by soud dospěl k závěru, že smlouva je z tohoto důvodu neplatná, navrhla posoudit nárok jako bezdůvodné obohacení žalované. Obdobně pokud by osud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o úvěru. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], zaslala dne 1. 9. 2015 na účet žalované částku 8 000 Kč žalobkyně však nepředložila řádné důkazy o uzavření smlouvy, dokonce předložila jakési prohlášení [číslo] z 1.9.2015 o poskytnutí úvěru s údaji žalované, kterou žalovaná nepodepsala a byl zde jen podpis předchůdce žalobkyně. Žalobkyně zaslala žalované sdělení o postoupení pohledávky s výzvou k úhradě ze dne 19. 1. 2018, které bylo dáno k poštovní přepravě na poštu dne 26. 1. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 12. 2017 mezi žalobkyním a shora uvedenou společností má soud za prokázané, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Nebylo prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou. Bylo jen prokázáno, že obdržela žalvaoná na sůvj účet 8 000 kč a že byla vyzvána k zaplacení. Rovněž nebylo prokázáno, že by se před zalsáním obnosu předchůdce zabýval zabýval schopností žalované splácet úvěr. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. I z tohoto pohledu by pak bylo třeba potenciálně uzavřenou smlouvu mezi účastníky řízení považovat za neplatnou a vypořádat. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uhradil žalované žalovanou částku, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalované bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tedy absentuje právní titul, nemohla být sjednána doba plnění a žalovaný byl povinen obohacení vydat bez zbytečného odkladu (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak řádně a včas neučinila, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyně má rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče počátku běhu úroků z prodlení nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně vyzvala žalovanou dříve, než tak učinila výzvou k úhradě (oznámením o postoupení pohledávky) odeslanou dne 26. 1. 2018. Takovou je s odkazem na § 573 občanského zákoníku třeba považovat za doručenou třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 31. 1. 2018. Ode dne 1. 2. 2018, kdy neplnila bez zbytečného odkladu, je tedy žalovaná v prodlení. Žaloba je tak částečně důvodná co do požadavku na zaplacení jistiny 8 000 Kč a části úroků z prodlení, nikoliv tedy od 11. 10. 2015 ve výši 8,05 %, avšak až od 1. 2. 2018 ve výši 8,5 % ročně, přičemž soud s ohledem na částečné vyhovění žalobu částečně zamítl (viz výrok I. a II. shora). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a má dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované, když zároveň doložil splnění podmínky dané ust. § 142a o.s.ř., tedy zaslání předžalobní upomínky. V daném případě náklady spočívají v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně požadovala jistinu 8 000 Kč a úrok z prodlení od 11. 10. 2015 do zaplacení (do dne vyhlášení rozsudku činí celková částka 12 435,66 Kč), soud jí přiznal 8 000 Kč a úrok z prodlení 8,5 % od 1. 2. 2018 (celková částka ke dni vyhlášení rozsudku činí 11 113,10 Kč), takže úspěch žalobkyně činí 89 %, neúspěch 11 %. Žalobkyně tak byla úspěšná co do 78 %, což z nákladů řízení 1 489 Kč činí částku 1 161 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal, když žalované žádné náklady nevznikly.