16 C 278/2021-26 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 62.064,74 Kč s úrokem ve výši 14.095,76 Kč a úrokem ve výši 8,25% ročně z částky 59.741,29 Kč od 3.7.2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1.108,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 62.064,74 Kč od 3.7.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 19.12.2018 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Podpisem úvěrové smlouvy se její nedílnou součástí staly úvěrové podmínky (uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s úvěrovými podmínkami seznámil, jejich ustanovení jsou mu srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Sjednaný úvěrový rámec činila částka 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách (ve výši 3,28% z výše sjednaného úvěrového rámce). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 80.282,94 Kč a uhradil celkem částku 34.465,69 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce využil své oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 31.3.2021. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru dopisem ze dne 31.3.2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě celého dluhu v rámci předžalobní výzvy k plnění. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 62.064,74 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 59.741,29 Kč, poplatky za pojištění ve výši 525,45 Kč, náklady na vymáhání ve výši 298 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč a příslušenství pohledávky. V podání ze dne 21.2.2022 žalobce uvedl, že žalobce zjišťuje kreditní skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Posuzuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku, dále přezkoumává klientské informace o proměnných jako věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti. Vyvstává-li pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání apod. Žalobce kontroluje klienta v externích registrech (SOLUS a NRKI). Žalovaný nebyl nalezen v registru SOLUS a žalovaný neměl záznam v registru NRKI. Žalovaný hradil smlouvu od 1/2019 do 2/2021 (po dobu delší než dva roky), byl tak schopný úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, nemohlo to být zapříčiněno nedostatečným prověřením úvěru schopnosti žalovaného. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaný potvrdil, že s žalobcem uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouvu uzavíral přes internet, kdy vypisoval žádost a zodpověděl všechny otázky (kde a jak bydlí, kolik peněz potřebuje). Předkládal občanský průkaz a má za to, že požadovali 3 výplatní pásky. Pokud jde o výdaje, nepředkládal žádný doklad. Snažil se úvěr splácet, jenomže přišel koronavirus a ocitl se bez práce. Dlužnou částku by mohl splácet po 1.000 Kč. Je zaměstnán, má vyživovací povinnost k jednomu nezletilému dítěti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19.12.2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným. Žalovaný získal bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 10.000 Kč. Strany si dohodly roční úrokovou sazbu ve výši 29,88% a výši měsíční splátky 3,28% z úvěrového rámce. Žalovaný ve smlouvě uvedl zaměstnavatele a čistý měsíční příjem 22.500 Kč. Z úvěrové karty soud zjistil, že žalobce má u žalovaného uvedeno, že je svobodný, počet dětí – 1, vlastní dům/byt. Výše příjmu – 22.500 Kč, měsíční výdaje na domácnost 9.300 Kč. V kartě je dále uvedeno splátky jiným společnostem 4.161 Kč. Z interního přehledu plateb žalobce soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Žalovaný celkem vyčerpal částku 80.282,94 Kč a ve splátkách uhradil celkem částku 34.465,69 Kč. V dopise ze dne 31.3.2021 žalobce vyzval žalovaného v důsledku jeho prodlení ke splacení celého úvěru čerpaného na základě úvěrové smlouvy. Vyzval jej k zaplacení dlužné částky ve výši 71.718,45 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 22.4.2021 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k uhrazení částky 72.906,61 Kč do 7 dnů. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> Podle tvrzení účastníků žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě smlouvy vyčerpal celkem částku 80.282,94 Kč. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách řádně a včas neplnil a z toho důvodu žalobce dopisem ze dne 31.3.2021 od smlouvy odstoupil. Úvěr se tak stal splatný ke dni 31.3.2021. Žalovaný zaplatil celkem částku 34.465,69 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve kterých se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spo