28 C 16/2022-46 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 2 281 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 3. 6. 2016 pomocí prostředků komunikace na dálku, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě jmenovaná společnost žalovanému na bankovní účet č. [bankovní účet] poskytla úvěr ve výši 1 800 Kč, který měl být splacen nejpozději do 24. 6. 2016. Žalovaný úvěr předchůdkyni žalobkyně v dohodnuté době nevrátil. Předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 3. 3. 2021 pohledávku žalobkyni. Žalovaný, ač upomínán, do zahájení řízení žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti stran dle § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně tím, že se z nařízeného jednání omluvila, vzdala se dobrodiní vyslechnout poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., že dosud neoznačila důkazy k prokázání tvrzení, že smlouva o úvěru byla pomocí prostředků komunikace na dálku mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena, dále že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a především, že tvrzenou částku 1 800 Kč na účet patřící žalovanému skutečně poukázala, neboť takové právo má jen ten účastník, který se k ústnímu jednání dostaví. Vzhledem ke stávající důkazní situaci tak soud vycházel ze skutkového zjištění, že předchůdkyně žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu žalovaného a z něj vyplývající údaje, stejně jako číslo bankovního účtu, o němž však nebylo listinami osvědčeno, že náleží žalovanému, doplnila do návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 3. 6. 2016. Žalovaný měl podle záznamu v textu smlouvy tuto podepsat v elektronickém systému předchůdkyně žalobkyně dne 3. 6. 2016 a podle potvrzení o odeslání finanční prostředků vypracovaného předchůdkyní žalobkyně, nikoli finanční institucí, jejímž prostřednictvím mělo být na tvrzený účet žalovaného plněno, měl žalovaný do 24. 6. 2016 společnosti [právnická osoba] uhradit celkem 2 281 Kč. Z žádné žalobkyní předložených listin nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného a po uzavření smlouvy žalovanému poukázala částku uvedenou v úvěrové smlouvě, tj. 1 800 Kč. Podle § 9 odst. 1 zák. č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 451 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle § 451 odst. 2 cit. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 9 odst. 1 zák. č.145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle ust. § 1723 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. z., závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému obohacení vydat. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat žádné z tvrzení obsažených v žalobě, tedy že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla pomocí prostředků komunikace na dálku, tj. mechanicky, uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu, čímž došlo k zachování písemného uzavření smlouvy, ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, dospěl soud k závěru, že k platnému uzavření smlouvy o úvěru nedošlo. V takovém případě by bylo na místě aplikovat ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení žalovaného, ovšem proto, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom, že právní předchůdkyně žalovanému částku 1 800 Kč skutečně poukázala, nezbylo, než podanou žalobu jako zcela nedůvodnou zamítnout v celém rozsahu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení plně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.