28 C 213/2021-102 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2020 jako právní nástupce původního věřitele, společnosti [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku dne 27. 11. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě [anonymizováno] poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl žalovaný povinen splácet. Žalovaný svou povinnost byť jen částečně nesplnil a ode dne 29. 2. 2018 je v prodlení. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným [právnická osoba], která ji dne 19. 12. 2019 postoupila žalobkyni. Ta žalovaného před podáním žaloby o zaplacení upomenula, výzva však zůstala bez reakce. 2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí písemné omluvě zástupce žalobkyně, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Jak soud zjistil z nepodepsané smlouvy o revolvingovém úvěru datované 27. 11. 2017, předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], disponující osobními údaji žalovaného vyhotovila návrh úvěrové smlouvy, podle níž se zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč s tím, že úvěr může být opakovaně čerpán do výše splacené části úvěru. Žalovaný byl podle návrhu smlouvy povinen splácet úvěr, úroky z úvěru a poplatek za čerpání z bankovního účtu klienta pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkách dle obchodních podmínek, tj. ve výši 12,5% z nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo b) 1 000 Kč, podle toho, která z uvedených částek je vyšší, a to vždy každý měsíc v ten jistý kalendářní den, ke kterému mu byly finanční prostředky dle této smlouvy připsána na jeho bankovní účet. Z informací o půjčce (loan apllication info) soud zjistil, že půjčce žalovanému bylo přiděleno číslo: [číslo], dne 24. 11. 2017, částka půjčky činila 10 000 Kč, výdaje na půjčku nebyly určeny. Dále jsou uvedeny osobní údaje žalovaného jako e-mailová adresa a adresa bydliště. Dne 27. 11. 2017, jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě, byla částka ve výši 10 000 Kč poukázána na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], jenž je uveden v evidenci původního věřitele jako bankovní účet žalovaného. Z platebních informací věřitele vyplynulo, že věřitel pod [variabilní symbol] eviduje pohledávku za žalovaným ve výši 10 000 Kč sestávající ze zůstatku po poslední platbě ke dni 27. 12. 2017, poplatek za výběr, náhrady účelně vynaložených nákladů, ani úroky za období čerpání nebyly určeny. Žalovaný do data splatnosti úvěru svůj závazek nesplnil. Pohledávku za žalovaným převedla [právnická osoba] dne 27. 12. 2019, jak je zřejmé z předložené smlouvy o postoupení pohledávek, na společnost [právnická osoba], a ta následně, jak se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2019, postoupila pohledávku žalobkyni. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby soudu písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z písemné výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 11. 2020 a poštovního podacího archu, žalovaný však na výzvu, stejně jako na upomínky původního věřitele, nereagoval. 5. Žalobkyně se k jednání soudu, byť po předchozí omluvě, nedostavila, čímž se vzdala dobrodiní vyslechnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř., o tom, že dosud neunesla břemeno důkazní, že úvěrová smlouva mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena, a že původní věřitel konkrétním způsobem prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. 6. Dle § 2395 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 1879 obč. zák. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. Bylo prokázáno, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným bylo zahájeno jednání směřující k uzavření smlouvy o úvěru, uzavření úvěrové smlouvy, byť elektronickými prostředky komunikace na dálku a mechanicky, prokázáno nebylo. Za dané důkazní situace, byť nebylo prokázáno zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je tak zcela nadbytné poměřovat neexistující smluvní vztah ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a bez dalšího lze odkázat na skutkové zjištění, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, a mezi stranami se tak jedná o plnění bez právního důvodu. Příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 obč. zák. vznikla povinnost bezdůvodné obohacení ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat, a soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 10 000 Kč, o které se žalovaný na úkor žalobkyně skutečně obohatil, tedy z jiného právního důvodu než tvrdila žalobkyně. 14. Právní zástupce žalobkyně sice vyzval žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, jež byla předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka, avšak žalobkyně nedoložila, že by tato výzva byla žalovanému doručena, resp. kdy se žalovaný mohl s výzvou seznámit. Za první řádnou výzvu k plnění je tak nutné považovat až žalobu (§ 570 odst. obč. zák.), s níž měl žalovaný objektivní možnost seznámit se až dne 12. 3. 2021, kdy skončila úložní doba, po kterou byla zásilka uložena na poště a připravena k vyzvednutí. Žalovaný pak byla povinen uhradit dlužnou částku bez zbytečného odkladu, tedy dne 13. 3. 2021. Jelikož tak neučinil, dostal se dnem následujícím po splatnosti, tedy dnem 14. 3. 2021, do prodlení. K prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení 8,25 % ročně (nař. vlády č. 351/2013 Sb.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě vyšší, a to 8,5 % ročně, a to již od 28. 2. 2018, tedy od data dřívějšího, než požadovat mohla. Proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 14. 3. 2021 do zaplacení (výrok I. rozsudku), a ve zbývající části, jak je zřejmé z výroku ad II., žalobu jako nedůvodnou zamítl, když požadavek na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč nemá ve skutkových zjištění oporu. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, náro