30 C 27/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 25.8.2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr ve výši 350 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 6 239,68 Kč měsíčně při úrokové sazbě 8,6 % ročně, a to vždy k dvacátému dni v měsíci počínaje 20. 8. 2018. Ve smlouvě bylo rovněž sjednán nárok právní předchůdkyně žalobkyně na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Žalovaný na základě smlouvy úvěr čerpal v celkové výši 350 000 Kč. S úhradou svých smluvních závazků se však dostal žalovaný do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný dnem 27. 5. 2019. Celkový dluh žalovaného byl tvořen dlužnou jistinou ve výši 331 418,06 Kč, dále dlužnými smluvními úroky ve výši 10 895,80 Kč, smluvními poplatky 2 524 Kč a úroky z prodlení ve výši 439,03 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil splátky ve výši 36 153,94 Kč. Ohledně povinnosti zkoumání úvěruschopnosti sdělila žalobkyně, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným k žádosti klienta o úvěr [anonymizována dvě slova] ze dne 16. 7. 2018 a žádost hodnotila individuálně, v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externí databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra České republiky a zjistila, že příjem žalované, který byl právní předchůdkyni žalobkyně doložen činil 23 358 Kč. Žalovaný zároveň uvedl, že celkový čistý příjem domácnosti dosahuje výše 45 000 Kč při hodnocení úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů zjistila, že vůči právní předchůdkyni žalobkyně měl žalovaný v době podání žádosti interní závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 031 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 274 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žádosti žalovaného vyhověla a schválila úvěr s výší úvěrového rámce 350 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný k věci uvedl, že vznik dluhu pocházející z úvěrové smlouvy nepopírá, má nejméně tři další exekuce, které je povinen splácet a uvažuje o vstupu do insolvenčního řízení. K procesu, jakým byla v jeho případě zkoumána úvěruschopnost dodal, že se poskytovatel úvěru zajímal o jeho měsíční výdělek za poslední 3 měsíce, včetně výplatních pásek. Zároveň poskytovatel úvěru nepožadoval žádné výpisy z účtu, který měl žalovaný v té době vedený u [jméno] [příjmení]. Žádné konkrétní údaje týkající se výdajové stránky rovněž nepožadoval. Do výše příjmu domácnosti 45 000 Kč žalovaný zahrnul příjmy své přítelkyně, se kterou v té době bydlel. Pokud v žádosti o poskytnutí úvěru uváděl, že sdílí bydlení s rodiči, tak poté, co se jeho matka dověděla, že si vzal úvěr, doporučila mu, aby se odstěhoval a žil na svůj vlastní účet. V té době pak bydlel s přítelkyní v nájemním bytě na sídlišti [ulice] v [obec], kde nájem činil 10 000 Kč a výdaje za energie asi do 2 500 Kč. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z vyjádření žalovaného a z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, měl soud za to, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí u rodičů, má střední vzdělání, je svobodný, zaměstnaný s pracovním poměrem na dobu neurčitou od 20. 7. 2017. Jeho průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce činil 23 358 Kč a celkový čistý příjem domácnosti 45 000 Kč. Předložil doklad o hlavním příjmu. 4. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že potvrzení vystavil zaměstnavatel [jméno] [příjmení] dne 16. 7. 2018 a je na něm uvedena částka 23 358,33 Kč. 5. Z platební historie smlouvy [číslo] soud zjistil, že dne 16. 7. 2018 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč a že žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil celkem ve dnech 20. 8. 2018, 20. 9. 2018, 22. 10. 2018, 20. 11. 2018, 20. 12. 2018 a 13. 3. 2019 částku ve výši 36 153,94 Kč. 6. Z přehledu o závazcích žalovaného soud zjistil, že v době, kdy žalovaný o úvěr žádal měl na základě smlouvy [číslo] závazek v měsíční výši 6 031 Kč, dále na základě smlouvy 643081I závazek ve výši 524 Kč měsíčně a na základě smlouvy 871367G závazek měsíční výši 1750 Kč. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 5. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 27. 5. 2019 ve výši 345 276,89 Kč a stanovila žalovanému lhůtu k zaplacení nejpozději do 1. 6. 2019. 8. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr bez stanovení jeho účelu a bez žádosti klienta o čerpání úvěru,, pokud ke dni čerpání úvěru nedošlo k případu porušení nebo ke změnám na straně klienta, zejména v jeho finanční situaci, které nasvědčují tomu, či ohrožena schopnost klienta splácet. 9. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil že výše poskytnutého úvěru činila 350 000 Kč na na první den, ke kterému mohl být úvěr čerpán nastal dne 16. 7. 2018 žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíční splátkou ve výši 6 239,68 Kč s úhradou pojištění ve výši 556 Kč ke každému dvacátému dni v měsíci počínaje dnem 20. 8. 2018 roční úroková sazba činila 8,60 % ročně RPSN na úvěry činila 9,08 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 451 107,15 Kč. 10. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 7. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl povinen zaplatit poplatky 1 295 Kč jako poplatek za jednorázové poskytnutí úvěru, který byl splatný při čerpání úvěru dále poplatek 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu na žádost žalovaného. 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky, 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky banky v případě ukončení smlouvy o vedení běžného účtu určeného ke splácení dluhu, kdy tento poplatek byl splatný s měsíční anuitní splátkou. 600 Kč za jednorázové zaslání každé písemné upomínky a 300 Kč jednorázově za prohlášení úvěru za ihned splatný. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo 1 této smlouvy na žalobkyni. 12. Z přílohy číslo 1 smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena pod pořadovým číslem 503. 13. Výpisem z úvěrového účtu ke dni 17. 6. 2020 soud zjistil, že celková pohledávka za žalovaným činila 374 263,37 Kč s tím, že jistina činila 331 418,06 Kč, splatný úrok smluvní 10 895,80 Kč, úrok z prodlení z jistiny 28 355,50 Kč, úrok z prodlení z úroku 1 070,01 Kč, splatné poplatky, pojištění a pokuty 2 524 Kč. 14. Ohledně shora zjištěného skutkového stavu soud učinil o věci následující skutkový závěr. Žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí spotřebitelského úvěru v situaci, když měl 3 další závazky ze spotřebitelských smluv s celkovou výší splátek 8 305 Kč. Zároveň měl příjem ze zaměstnání ve výši 23 358,33 Kč. Příjem jeho družky nemohl být do úvěruschopnosti žalovaného nijak započítán, ostatně nebyl ani právní předchůdkyní žalobkyně nijak ověřován. Náklady na bydlení, které právní předchůdkyně žalobkyně počítala dle statistických dat byly ve skutečnosti reálnou částkou 10 000Kč na nájemném za byt a částkou 2500Kč na energiích. Výdaje žalovaného např. formou přehledu z bankovního účtu žalovaného vedeného u [jméno] [příjmení] právní předchůdkyně žalobkyně také neopatřila, tudíž volné zdroje v daném případě činily 2 553,33Kč. Splátka poskytnutého úvěru činila 6 239,68 Kč. Žalovaný zaplatil 6 splátek v celkové výši 36 153,94 Kč. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrující se zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní částku, což znamená, že se zavazuje mít tuto částku připravenou tak, aby mohl vyhovět žádosti úvěrovaného. Jeho závazek tedy zahrnuje i povinnost rezervovat peněžní prostředky až do dohodnuté výše s tím, že není jisté, zda úvěrovaný o vyplacení celé částky požádá, jakož i příslib prostředky na požádání poskytnout. Povinnost poskytnout požadovanou částku vznikne na základě žádosti úvěrovaného, jeho projev