31 C 105/2021-84 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 7 500 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 11. 2018, uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl žalovaný vrátit do 15. 12. 2018, což však neučinil. Byla mu proto vyúčtována smluvní pokuta ve výši 2 500 Kč (0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení od 16. 12. 2018 do dne podání žaloby). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 10. 1. 2022. Žalobkyně se z jednání přípisem ze dne 5. 1. 2022 omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nebyla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyní předložené důkazy pro takový závěr neposkytují dostatečný podklad. Předložená smlouva o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka] není podepsána ani žalovaným, ani předchůdkyní žalobkyně a z předložených dokumentů nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena, resp. že by souhlas s jejím uzavřením byl smluvními stranami udělen jinak. Nelze tak považovat za prokázané, že smluvní strany měly vůbec vůli smlouvu uzavřít, na čemž nic nemění ani skutečnost, že předchůdkyně žalobkyně zjevně disponovala osobními údaji žalovaného (kopií jeho občanského průkazu a rodného listu). Žalobkyně nicméně potvrzením o provedené platbě prokázala, že částka 5 000 Kč byla odeslána na účet, jehož byl žalovaný majitelem. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., k doplnění důkazů 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně nedoložila, že předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu řádně uzavřela (že jakákoli ze smluvních stran projevila vůli smlouvu uzavřít a být jí vázána). Žalovaný proto není zavázán k úhradě veškerých smluvních plnění, zejména k úhradě úroků z úvěru a smluvní pokuty, kterou rovněž nelze považovat za platně sjednanou. Žalobkyně nicméně prokázala, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč, a žalovaný se tak na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. plněním bez právního důvodu, které dosud nevydal. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovaného řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalovanému doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 18. 12. 2021, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 19. 12. 2021, se žalovaný dostal do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části (smluvní pokuty 2500 Kč a požadovaného příslušenství) žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Po zohlednění kapitalizovaného příslušenství (ke dni rozhodnutí), které žalobkyně uplatnila, lze považovat procesní úspěch účastníků ve věci (žalobkyně výrok I., žalovaný výrok II.) za zcela srovnatelný, a proto soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.